Všecky nevyřízený záležitosti

28. ledna 2007 v 22:01 | Jakub Jezdinský |  Povídky
Tye Horner se probudil na svém slaměném lůžku v ukrutné bolesti. Hlavu měl jako střep a křeče v žaludku ho nutily ke zvracení. Co se sakra děje, pomyslel si. Doplazil se k lavoru a opláchl si hlavu. Pak nechal vodu ustát a zahleděl se na svůj odraz. Vypadal přesně jak se cítil. Kolem očí měl černé kruhy, tváře zapadlé a ústa podivně fialové, z nosu mu tekl hlen a v obličeji byl celý nazelenalý. ''U Světla!" zachroptěl, už ani mluvit nemohl. Odvlekl se zpět do lůžka a s hlavou v dlaních se snažil vzpomenout co včera dělal. Tye Horner je totiž jeden z mužů Felixe Adama Ryana, vládce podsvětí v hlavním městě. Jeho prací bylo doručování vzkazů, popřípadě odstraňování nepohodlných lidí. Tye byl v tomhle jeden z nejlepších. Dokázal se pohybovat tiše ve stínech a využívat každou skulinku aby se dostal až k cíly. A když už byl u něj, nic ho nezastavilo. Teď to s ním ale vypadalo bledě. Snažil si rozpomenout na poslední dny, co dělal, s kým byl. Pak se mu to všechno vybavilo ve své děsivé skutečnosti. Poslední týden sledoval sídlo Felixova největšího konkurenta Wilbera Reese. Hledal slabiny, které by mohl využít aby se mohl dostat dovnitř a jako výstrahu zabít Wilberovy děti. Odporné, ale výborně placené. Tye si vzpomínal jak se dostal do ložnic, kde našel tři spící děti, vytáhl dýku, doručil svou zprávu a pak se vrátil unaven domů. Poté má však v hlavě velkou mezeru, až do rána. Břicho se mu stáhlo bolestí a Tye si pozvracel celou košili. Všecho nasvědčovalo tomu že snědl něco špatného. Svlékl si košili a hodil ji na zem vedle stoličky. A pak si toho všiml.
Na stoličce byla opřena obálka, na které se mu vysmíval nápis: "Seš v hajzlu!" Chvíli nechápal, ale pak po dopisu šáhl roztřesenou rukou. "Tyei," stálo v něm, "mám strašnou radost že sem to mohl být já. Když tohle čteš, tak už si určitě poznal že je s tebou něco v nepořádku. Chceš vědět co? Otrávil sem tě. Jedním z trollích jedů. Stál mě sice majlant, ale ten efekt je ohromný. Za to co jsi udělal si to zasloužíš. Předpokládám že jsi vstal tak kolem sedmi. To budeš mít asi tak kolem dvanácti hodin života. Akorát čas aby sis vyřídil všechny nezbytný záležitosti. Uvidíme se v pekle." Podpis chyběl, ale Tyeovi to bylo jasné, spousta lidí ho chtěla vidět mrtvého, ale jeden muž teď asi nejvíc. Podíval se na sluneční hodiny. Zbývalo mu asi deset hodin. Tye se opět zahleděl do dopisu. Všechny nezbytné záležitosti...teď měl chuť vyřídit si pouze jednu záležitost. Velmi urgentní. Pomstít se za svou budoucí smrt. Tye se silou vůle dostal na nohy a začal se soukat do kalhot a košile. Uvažoval o kroužkovém brnění ale jeho váhu by asi neunesl, spokojil se tedy s koženou kazajkou. To co ho čekalo, vyžadovalo pořádnou zbraň. Nasadil si na záda svůj oblíbený obouručák, ale jeho váha ho strhla k zemi. Naštvaně ho odložil a popadl jednoruční krátký meč. Do boty si dal dýku a na záda luk a toulec s šípy. Na ulici pařilo slunce a byla plná lidí. A ty všechny na něj koukaly jako na zjevení. Tye si tedy přetáhl přes hlavu kápi a belhal se dál. Do chrámu Světla. Cítil že v tomhle stavu daleko nedojde a potřeboval vzpruhu. Normálně by zašel do hospody, ale teď nastala jiná situace. U vchodu stál mnich a když mu Tye doklopýtal k nohám, odvedl ho dovnitř. "Mám v sobě nějaký trollí jed, máte protijed, nebo něco takovýho?" zachrchlal než mnich stačil cokoliv říct. Celkem ho zaskočil. "Trollí jed? Nevím jestli na to něco je. Půjdu se podívat." Položil Tye na lavici a odběhl. "Budu tady, nespěchejte." zabručel za ním Tye. Hleděl na skleněný symbol Světla na zdi a přemýšlel co ho čeká. Ještě než půjde na věc, musí někoho navštívit. A rozloučit se. Dusot bot ho upozornil že mnich se vrací. "Je mi to strašně líto pane, jestli nějaký protijed existuje, my ho tady nemáme." Na chvíli se odmlčel, jako by čekal na Tyeou rozhořčenou reakci. Ten se však zatvářil odevzdaně a mávl rukou. "Čekal sem to, co to máš teda v ruce?" Mnich jako by si až teď uvědomil že křečovitě svírá lahvičku s jakousi načervenalou tekutinou. "Aha, tohle by vám mělo udělat lépe, prozatím. Deset kapek na litr vody je přiměřená dávka." Tye přikývl. Vyškrábal se na nohy a chystal se k odchodu. Mnich mu ale zastoupil cestu. "Pane, zemřete. Měl by jste se vyzpovídat ze svých hříchů." Tye ho odstrčil. "Na to nemám čas chlapče, mám ještě spoustu práce." A odešel ven, tam rozdělal láhev a čtvrtinu tekutiny do sebe obrátil. Propalovalo si to cestu jícnem jako nějaká pálenka, což, jak Tyovi došlo byla asi pravda.
Každopádně mu to pomohlo, za necelých deset minut už šel rovně a lépe se mu dýchalo. Nohy ho nesly na místo útěchy, místo naděje. Za Amy. Bydlela na okraji města a cesta tam trvala asi půl hodiny. Našel ji tam, kde přesně čekal. Sázela květiny na zahrádce před domem. Vlasy zlaté jako sluneční třpyt, hnědé laskavé oči, rty neustále v úsměvu. Tye přišel k ní, opřel se o plot a čekal až si ho všimne. Netrvalo to dlouho. "Tyei!" vykřikla, "už si zpátky!" a vrhla se mu do náruče i přes překážející plot. "Jak bylo na lovu? A… U Světla, co se ti stalo?" Tye se jen zašklebil, když si starostlivě prohlížela jeho zbídačený obličej. "Nehoda na lovu a ještě sem něco špatného snědl. Nemusíš si dělat starosti, je to v pořádku." Viděl však, že ji nepřesvědčil. Neměl čas se ale hádat. "Poslouchej, je mi dobře. Ale musím ti něco říct," byl rád že může mluvit normálně, protože to, co se chystal jí chystal říct by se mu s tím chrapotem dobře neříkalo. "Prosím nepřerušuj mě, musím zase odjet, nadlouho, ani nevím kdy se vrátím. Ale pamatuj si že si jednička, moje hvězda a zase se jednou uvidíme. Ty tři měsíce co tě znám byli nejlepší v mém bídném životě, prakticky si ze mě udělala lepšího člověka a já ti za to děkuji." Amy tam jen stála a z těch jejich velkých očí se jí kutálely slzy, nebyla schopná slov. "Ať už o mně uslyšíš cokoliv, tak věř že jsem se změnil, ty si mě změnila. Po téhle záležitosti toho už nechám a budeme spolu, napořád." Amy přikývla a objala ho až to Tye bolelo. Po chvíli ji políbil svými ledovými rty a odtáhl se od ní. "Sbohem." Zachraplal, ale s jeho zdravím to nemělo nic společného, to do dostaly city. Odvrátil se od ní a setřel si slzy, pak se vydal na cestu. "Světlo s tebou!" zakřičela za ním ještě Amy. Ale Tye už se neotočil.
Cestou si opatřil koně a dojel až k Ryanovu sídlu. Stráž se na něj dívala jako by ho viděla poprvé ale pustila ho dál. Felixe Adama Ryana našel jako vždy v obklopení tří a více žen v salonu. "Tyei?" zahlaholil mohutným hlasem, který se k jeho vychrtlé postavě vůbec nehodil. "Co tu děláš, ta věc s Reesem je vyřízená?" Tye přikývl. Felix pokračoval: "Vždycky si vypadal alespoň trochu kultivivaně, ale dneska vypadáš jako nemrtvý. Co se ti stalo?" Tye se posadil a nalil si víno. "Reese mě otrávil trollím jedem. Za pár hodin budu mrtvý. A Felixi, já mu to chci stihnout vrátit." Felix nevypadal že by ho to nějak znepokojilo. "To mu je podobné, taková zbabělost. Sledoval tě? Nebo si myslíš že tě někdo z klanu prásknul." Tye pokrčil rameny. "Zjisti to. A potrestej ho, dnes je přece shromáždění celého klanu ne?" Felix přikývl. "Na mém letohrádku za městem, budou tam úplně všichni. Musíme promyslet plány do dalších let. Přijdeš taky ne?" Tye se napil. "Nejspíš mě budeš muset omluvit. Ale o tohle mi nejde, žádám o tvé svolení jít a zabít Reese, dlužím mu to." Felix se zasmál. "A k tomu potřebuješ mé svolení, je to tvá věc, nejspíše to vyvolá válku klanů ale to už nějak zvládneme. Budu dokonce tak štědrý že ti půjčím zbroj a pošlu s tebou Boba, pomůže ti." Tye zavrtěl hlavou. "Brnění bych neunesl, ale Boba si vezmu. Děkuji." Felix zavolal sluhu a něco mu pošeptal. Ten přikývl a odběhl. "Bob na tebe bude čekat na nádvoří. Jsi si jistý že to zvládneš? Mohl bych nechat Reese přivést a ty by si se mu mohl pomstít třeba tady, bez námahy." "Ne díky, to by nebylo ono." Tye s námahou vstal a potřásl si s Felixem rukou. "Byl jsi můj mentor, Felixi, za mnohé ti vděčím a nikdy ti to nezapomenu. Uvidíme se na druhé straně."
Felix se ušklíbl a poplácal ho po rameni. Tye odešel a myslel na to, jaké problémy tomu muži způsobí. A přesto mu nebránil. Venku na něj čekal Bob s koňmi. Bob je Felixův nejlepší muž, nejlepší bojovník a nejvěrnější sluha. To že Felix poslal s Tyem jeho, bylo znamení velké důvěry. Oba nasedli na koně a prodírali se přecpanými ulicemi k sídlu Wilbera Reese. Tye už znal celé sídlo nazpaměť a věděl kde by mohli proklouznout. Ale za bílého dne to bylo jiné. Přivázali koně u nejméně hlídané zdi, porostlé břečťanem a Tye do sebe obrátil další čtvrtinu láhve. Poté s Bobem co nejrychleji, ale co nejnenápadněji přelezli zeď a vběhli do budovy. Vypadalo to že všichni balí věci a nikdo si jich nevšímal. Tajně proklouzávali chodbami, aniž by je někdo spatřil. Konečně se dostali až před Reesův pokoj. Vklouzli dovnitř a tam našli Wilbera Reese jak sedí za stolem s hlavou v dlaních. Byl sám. Tye na nic nečekal. Popadl ho a přiložil mu ke krku dýku. "Proč?" zeptal se ho. Pak zašeptal tak aby to Bob neslyšel. "Porušil jsem Felixův příkaz a nezabil sem tvé děti, místo toho jsem je ušetřil. Pod podmínkou že odsud odejdeš. Navždy. Stal sem se lepším člověkem a říkal sem si že už nikoho nezabiji. Proč si tedy nevypadl. PROČ SI MĚ ZABIL!!!" Wilber zhluboka dýchal. "O čem to mluvíš, já se tě přece zabít nepokusil, odjíždím přesně jak jsme se dohodli." "NELŽI! Otrávil si mě a teď utíkáš před Felixovým hněvem." "Ne, přísahám na smrt svých dětí, já to nebyl!" A v tu chvíli to Tyovi došlo, celý ten zrůdný plán. Ale bylo pozdě. Bob vrhl dýku a zasáhl Wilbera Reese přímo do čela. "Dvě mouchy jednou ranou," řekl. Tye upustil bezvládnou mrtvolu na zem a pohlédl Bobovi do očí. "Felix mě otrávil, protože jsem nezabil ty děti. Neuposlechl jsem příkaz. Ty máš teď zabít mě. Podruhé." Bob se ušklíbl. "Seš chytrej, já tě celou dobu sledoval, viděl jsem jak kvůli té holce měkneš, Felix tušil že je nezabiješ. A měl pravdu. Já sem tě omráčil a dal ti ten jed, a musím říct že mě to potěšilo. Už mě štvalo jak ti Felix věnuje svoji přízeň. Teď budu favorit zase já." Tye chápavě přikývl. "Takže žárlivost, škoda že po dnešku nebude mít Felix už žádného favorita." Hodil po Bobovi dýku, ale ten ji odrazil jako nic. Tye zatím vytáhl meč a rozeběhl proti němu. Bob se mu vyhnul a udeřil ho prudce do obličeje. Tye odletěl metr dozadu a zůstal ležet na zemi. "Jak sem říkal, dva jednou ranou. Dal sem ti čas vyřídit si všechny nezbytné záležitosti a ty místo toho děláš akorát problémy." Popadl Tye za límec a dal mu čelo. Pak ho zase zahodil. Tye, silně oslabený, sebral ze země meč a udělal pár zbytečných výpadů. Bob mu meč vyrazil z ruky a odhodil ho na zeď k Reesově mrtvole. "Ještě nikoho sem nezabil dvakrát, zvláštní pocit. Schválně co na to řekne tvoje holka až si jí podám." Tye okamžitě zbystřil. Ne, to nedopustí. Než se stačil Bob jen pohnout, Tye obrátil Reese, vytáhl mu z čela dýku a tím nejpřesnějším hode, jakým byl schopen svýma roztřesenýma rukama, zasáhl Boba do krku. Ten zaskučel a dýku si vytrhl, stříkala z něj krev na všechny strany. Ještě ale stačil popadnout Tye za krk a škrtit ho. Rychle mu však ubývaly síly a brzy se sesul mrtvý na podlahu. Tye dopadl s ním, lapal po dechu a před očima se mu dělalo černo. To je konec, pomyslel si. Sbohem Amy.
Tye probudila bolest tak urputná, až se bál že mu prasknou záda, jak je měl prohnuté. Rychle kolem sebe začal šátrat pravou rukou, neboť tu levou vůbec necítil. Konečně nahmatal skleněnou lahvičku, zuby odtrhl zátku a nalil do sebe další dávku lektvaru. Čekal nekonečné minuty, než bolest začala pomalu ustupovat a on mohl konečně pořádně dýchat. Postavil se na nohy, levá ruka byla celá fialová a studená jak led. Pohlédl ven z okna, vypadalo to že se brzy začne stmívat. I jeho levé oko jako by nefungovalo. Viděl rozmazaně a místy měl černé skvrny. Protřel si oči, ale nějak to nezabíralo. Pak se rozhlédl kolem sebe. Bob a Wilber Reese tam leželi v kaluži krve. Konečně mu došlo co má dělat. Ochránit Amy. Sebral ze země svůj meč a láhev s posledním zbytkem lektvaru a co nejtišeji vyklouzl z domu, který vypadal neobyčejně prázdný. Koně tam stály pořád přivázaní a Tye na jednoho vyskočil a rozjel se směrem k letohrádku Felixe Adama Ryana. Na sraz klanu, kde budou všichni.
Jízda na koni Tye velice vyčerpávala, sotva se držel, ale lektvar si šetřil, bude ho potřebovat. To však nebylo to nejhorší. Začínal vidět své mrtvé rodiče, sourozence, dokonce Amy, nebo Felixe, Wilbera, Boba a všechny ostatní co kdy v životě zabil či nějak podrazil. Tihle všichni se mu zjevovali před očima a Tye stálo všechny síly nedívat se na ně nebo alespoň nevěřit že jsou praví.
Obloha už potemněla, když konečně dojel k Felixově letohrádku. Vypadal plný života. Tye neměl žádný plán, cítil že čas se krátí a stejně neměl na výběr. Umře tak jako tak. Slyšel jak se všichni radují, slyšel hrát kapelu, dětský smích, viděl jak na nádvoří planou ohně a nějaké stíny, které běhali kolem nich. Pak uslyšel hluboký, neupřímný smích, o kterém najisto věděl čí je. Dojel až k bráně, kde stály dva strážní. Oba dva se tvářili, jako by viděli Stvořitele. "Ty máš být přece mrtvý?" Tye do sebe obrátil zbytek lektvaru a seskočil z koně. "Já jsem mrtvý."
Než stráže stačili cokoli udělat Tye je dvěmi výpady mečem připravil o hlavy. Vstoupil na nádvoří. "FELIXI! JSEM TADY!" Pak přesekl lano, které drželo kovovou mříž nad bránou a ta za ním zapadla. Nebylo cesty ven. Všechno ztichlo a všechny oči se upírali na něj. "Stráž!" zaburácel Felix. Několik mužů se rozeběhli naproti Tyeovi, který se jenom ušklíbl.
Tak začaly jatka, o kterých se historie zmiňuje jako Masakr na letohrádku. Jeden jediný muž, otrávený a oslabený, zde pozabíjel přes sedmdesát profesionálně vytrénovaných zabijáků a povraždil něco přes padesát, podle všeho nevinných žen a dětí. A na konec si nechal samotného vůdce podsvětí a majitele letohrádku Felixe Adama Ryana.
Felix tam stál a třásl se jako osika. V ruce držel dlouhou dýku a vyděšeným pohledem hleděl na Tye Hornera, který se k němu pomalu blížil a zdálo se že mu nevadí, že na sobě má šrámy a rány, ze kterých se mu řinula krev. Zrovna si vytrhl šíp z ramene a zlomil dva ve stehně a jeden zabodnutý v břiše. Došel až k Felixovi a usmál se na něj. "Všechno tohle je tvoje vina," řekl překvapivě pevným a vyrovnaným hlasem, "ty jsi ze mne udělal takového člověka, takovou stvůru. A teď na to doplatili všichni tvoji blízcí. Jsi na sebe hrdý?" Felix neodpovídal, jen dál vyděšeně koukal a snažil se od Tye ustoupit. Ale za ním byla už jen kamenná zeď. "Zabil si mě, protože jsem snad poprvé v životě udělal správnou věc. Díky jedné dívce, která mě naučila cítit. A tu už teď nic neohrozí, celý tvůj klan je poražen. A zemře s tebou." Tye napřáhl k poslední ráně, když tu mu tělem projela strašná bolet, jíž se ani rány mečem a zásahy od šípů nevyrovnaly. Tye nic neviděl, oslepl. Padl na zem a držel se za hlavu. Ale slyšel jak se Felix začal nejistě smát. "Tohle všechno, a ty nakonec nemáš sílu mě zabít. Jaká smůla. Před tím než zemřeš, věz že vybuduji nový klan, a vytvořím nového tebe. Horšího. A hned potom co tě zabiju, si vezmu tu tvoji holku…" Tye po pomyšlení na Amy jako by přešla všechna bolest, najednou viděl. Vyskočil na nohy a zabodl meč skrze Felixe do zdi. "Zapomínáš že já už sem mrtvý," zašeptal mu do ucha. Felix jen vydal jakési zachroptění, než mu klesla hlava a dýka vypadla z ruky. Tye na něj ještě plivl a odkulhal kus od něj. Pak padl na krví zkropený trávník. Amy je v bezpečí, už nikdo ji neublíží. Tye pokýval hlavou a oči se mu samovolně zavřeli. Peklo na něj čekalo a on ho nechtěl nechat čekat ještě déle, "Sbohem Amy."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pazzy Pazzy | E-mail | 28. ledna 2007 v 22:02 | Reagovat

Dosti dobré....překvapuješ mě. Jako vždycky. Ber prosím mou snahu poradit ti, i přes to, že nejsem zas tolik sečtělý - myslím to dobře (jedná se o konstruktivní kritiku)....zpočátku se mi zdálo, že je příběh zasazen do éry mafie v NY za 30.-40 let. Asi tě, nebo i mě ovlivnilo např. Sin City. Tvůj hlavní hrdina mi moc připomína padoucha v kabátě s doutníkem. Nevim, asi mě zmátlo to s tím popisem nájemné vraždy v sídle úhlavního bosse, salon s děvkama (já vim, je to starý povolání), zámeček za městem, klany-gangsterka jako víno. Neřikám, že to je špatný motiv, ale popis bych upravil aby více seděl do prostředí. Nebo stejné věci pojmenoval jinak. Např. bych vyměnil obálku za svitek, nebo něco podobnýho, takový malý drobnosti, ale v představivosti jsou důležitý. Vim že je těžký najít slova, kterými tvrďák vyznává lásku (čisté duši, jeho světlu, které mu rozsívtilo život-pochopil sem to správně?), aby to nebylo klišé, ale "jsi moje jednička" bych přece jen zkusil vyměnit za něco romantičtějšího, nebo to vyškrtnout. Taky sem malinko nepochopil, proč se ptát na svolení k pomstě, takovýmu chlapákovi nemůže stát nic v cestě. Ale nevim, asi k tomu má své důvody. Jinak výbornej nápad prozradit, že vlastně nezabil ty děti až později. Ale z Boba bych udělal spíš žárlivce, jak už jsi naznačil, kterej jednal na vlastní pěst, aby ho prásknul ze závisti a kariérismu :) . Až pak bych zapojil Felixe, kterej bude ochotnej klidně v mžiku bezlítostně obětovat svýho oblíbence hned poté, co bude prásknut. Asi největší nepochopení přišlo v předposledním a posledním ostavci, proč z něj dělat americkýho hrdinu co pozabíjí 70 profíků? A taky děti a ženy? Nebylo tam popsáno, že by cítíl nějakou silnou nenávist a nemohl se ovládat (jako Skywallker). Spíš taková lhostejnost, jedinou motivací byla Amy a ta by to určitě nechtěla. Tu stvůru ze sebe dá se říct udělal sám, on mu dával jen peníze - zkusil bych to zamotat, aby byl Tye v koutě a zabíjel z nějakého důvodu, nebo nouze...tak nějak. Poslední připomínka je k úplnému konci - že se dostane na konec a pak přijde největší vyvrcholení...jinak dobrej nápad, to ještě zdramatizovat a překvapit. Když už opravdu nemá sílu a padne zesláblý na zem, pak ho postaví na nohy řeči o Amy. Promiň, ale to je klišé, přece mu to zrak a sílu nevrátí, když už opravdu padl ve finále na zem. Ať tam klidně radši chcípne, bude to aspoň symbol nezdolnosti a vytrvalosti. Možná ještě větší, než když dokoná pomstu-vždyť udělal co mohl, sice byl zabit, ale ne poražen.

Best regards Marek

2 Ája Ája | 8. února 2007 v 20:36 | Reagovat

Já bych ti vytkla jen několik málo věcí:

1)Dělej odstavce! :D Fakticky. Já se v tom textu chvilkama ztrácela, jak je to dlouhý. Kolikrát jsem si nebyla jistá, kdo co říká.

2)Ten chlap byl moc velkej hrdina. Jako holka je to nejspíš jen můj zaujatý názor, ale chlap, který má už jen 10 hodin života by se nešel pomstít, ale nejspíš by si to užil s nějakými příslušnicemi nejstaršího povolání :D A s obouručákem na zádech chodit skoro v mdlobách je docela výkon. Já vím, že postavy založené na Warcraftu a všech těhle akčních fantasy jsou namakaní týpci s hustými hláškami a drsným, ošlehaným pohledem a vy kluci to milujete, ale každá normálné holka (nebo aspoň já) by je polila studenou vodou, aby zchladli hormomy. :D

3)Tohle není výtka, ale pochvala. :) Docela se mi líbí tvůj styl psaní. Má učitelka češtiny by z něj asi neměla radost, ale k čertu s ní :D Píšeš dost..ehm...jak bych to popsala...brutálně! Není to nejspíš to pravé slovo. Kdyby se ti podařilo vytvořit fakt dobrou postavu, která by se chovala logicky. (Vždycky si řekni, proč se tak vlastně chová. Jednou jsem taky tak psala a rozhodla se, že ta postava udělá jednu věc. A taky že udělala. Jenže po chvilce přemýšlení mi došlo, že to je naprosto nelogické a že normální psychicky zdraví jedinec by se tak nezachoval. Jenže jsem tam tu věc chtěla a musela jsem změnit kus děje a další kus jeho historie. Já vím, že u povídek to nejde psát takhle podrobněji, ale zkus to. ) A nebylo by to takové macho, věř, že bys měl víc fanoušků i mezi holkama. :D

Prozradím ti malé tajemství! :D Holky neberou namakané svalovce. Nebo aspoň většina z nás, ale zamlklé chlapíky s pohnutou historií. Zkus vymyslet něco takového. A nezapomeň na city. I když vy chlapi nedokáže projevit své pocity tak dokonale, jak to umí má kámoška (telenovela je proti ní hadr) zkus to napsat. Opravdu věta: "Ty jsi jednička.", mě málem položila. :D

3 Jakub Jezdinský Jakub Jezdinský | 10. února 2007 v 10:40 | Reagovat

Věř že moje učitelka čestiny ze mě při slohovkách taky radost nemá...

4 Olča Olča | 24. září 2008 v 18:38 | Reagovat

Tak to je ta učitelka pěkná husa, talent by mohla rozpoznat...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama