Cesta válečníka

11. února 2007 v 22:03 | Jakub Jezdinský |  Povídky
"Tak mám začít od začátku? Jo? To sem si myslel. Takže na začátku bylo Prázdno a Nicota. Pak se zrodilo Světlo a Temnota… no jo, dělám si srandu, chápete? Zas tak od začátku jste to nemysleli, já vím. Vy jste to podivná sebranka, tak dobře od začátku.
Narodil sem se ve vesnici Duhový lom, v provincii Aulund do farmářské rodiny Jordanů. Byl jsem už páté dítě a dostal jsem jméno po dědečkovi Harvey. Takže Harvey Jordan. Naše rodina byla chudá. Měli jsme jen pár akrů obilí a nějaké pastviny pro dobytek. Ale vypadalo to, že otci to bohatě stačí. Už od dětství bylo jasné, že jsem jiný. Všichni ostatní bratři byli po otci, širocí a mohutní, s černými vlasy. Já jsem byl po matce. Vyšší, pohublý a s rezavými vlasy. Byl sem černá ovce rodiny. Na rozdíl od bratrů, kteří do školy nechodili, protože byli potřeba na poli, jsem já byl lehce nepotřebný a do školy sem chodil. Takže sem byl rázem ten nejchytřejší z rodiny. Uměl sem číst, psát a počítat, znal sem dějiny našeho ostrova a pár slov v elfštině. Bratři si mě za to velmi rádi dobírali. No, oni si mě prakticky dobírali pořád a za všechno. Myslím že to na mě nějaké následky zanechalo. Například jsem si nikdy nenašel ženskou, byl sem nesmělý a skoro sem nemluvil. Práce na poli mi taky moc nešla. Na otci bylo vidět jak v něm zápasí touha vyhodit mě z domu a vědomí, že jsem přece jenom jeho syn. Posílal mě tedy na lehčí a jednodušší práce, kde sem se mu nepletl pod nohy a měl mě z očí. Nevím, jak by to šlo dál, kdyby nepřišla válka.
Podle toho, co jsem slyšel, tak skřetů bylo mnoho a naše armáda i se zálohami to nezvládala. Proto bylo vydáno nařízení o povinné branné službě. V praxi to znamenalo, že k nám domů přišlo pár vojáků a odvedly mě a mé bratry do armády. Otec nadával, jednak že ho nevzaly taky a proč mu berou všechny syny, takhle mu všechno pomře a on bude na mizině. No, a matka jenom brečela a naříkala. Nevím jestli to bylo štěstí, nebo neštěstí, ale všichni mí bratři byli posláni do tábora páté roty a já do tábora druhé roty. Mě bez nich bylo líp. V táboře mi bylo jasné, že tohle není pro mě. Kapitáni měli jen omezený čas, aby z nás udělali muže, co dokážou máchat mečem, aniž by si usekly ruce a byli z toho nadšení, asi jako když máte v ruce třísku. Byli velmi tvrdí a podle mě dokázali vycítit jakoukoli slabost na stovky metrů okolo. Tedy, alespoň u mě to poznali ihned. Zasedli si na mě. Byli na mě tvrdí a přísní, jako na nikoho jiného. Byl jsem slabý a všichni okolo to věděli. Ale pak tu byl kapitán Raven. Podle všech ten nejnadanější a nejlepší kapitán v celém táboře. Cítil ke mně jakousi zodpovědnost, nechtěl mě pustit nepřipraveného do války, kde bych byl bez šance. Tvrdě se mnou makal a posiloval mi sebevědomí. Cítil jsem jak moje nesmělost pomalu upadá a se zbraněmi jsem začínal zacházet jako by byli jen nová prodloužená ruka. Všichni se na mě začali dívat s respektem a já si to užíval.
Konečně nastal poslední den výcviku, kapitán Raven se mnou byl spokojený. Byl jsem připravený na jatka a nic mě nemohlo zastavit. Chtěl jsem už zabořit svůj meč do nějakého skřeta a pomazat si tvář jeho krví. No, navlékli nás o kroužkové zbroje a na hlavu jsem dostal plátovou helmu s chráničem nosu. Na tunice, která ještě teď zářila novotou, jsme měli znaky Rákosového ostrova a Světla. Vyfasoval jsem krátký meč a štít a pak nás řadili a rozváželi pryč na bojiště. Já s moji rotou jsme jeli přímo na Močálový ostrov. Týden cesty jsem strávil tréninkem a cítil jsem že to bude velká řež. Konečně jsme dojeli k moři, kde na nás už čekali přepravní lodě. Přepluli jsme kanál a shromáždili se na planině u břehu. Pak jsme pomalu postupovali vpřed do lesa. Po pár kilometrech jsme narazili na velkou vypálenou mýtinu. Z okolních lesů se začaly ozývat skřeky a povyk mnoha skřetů. Seřadili jsme se do ofenzivního postavení a napjatě čekali. I přes ten neskutečný dril jsem v tu chvíli cítil takový strach, že jsem stěží udržel v ruce štít a v sobě moč. Stál jsem v první řadě a hleděl na temný les. Náhle z něj začaly vystupovat nekonečné řady skřetů a běžely na nás. Nebyl čas na nějakou taktiku a strategii. Velitel zavelel do útoku a my jsme se rozeběhli naproti nepříteli. Slyšel jsem v hlavě slova kapitána Ravena a statečnost ve mně stoupala. Řady skřetů se blížili a já si vyhlídl první své oběti. Velký černý skřet s jedním uraženým klem. Měl jsem připravený meč a připravoval jsem se na srážku. Skřeti se blížili a já přes ten strašný rachot rozeznával jednotlivé odporné obličeje co se na mě šklebili. Cítil jsem že mě nic nemůže zastavit, bál jsem se ale strach o život mě hnal dál. Skřeti už byli přímo před námi. Napřáhl jsem meč a už jsem v duchu viděl jak s ním toho černého bodnu přímo do srdce. Zařval jsem a prudce bodl. Pak ale zasvištěl šíp a zabodl se mi do krku. Nechápal jsem co se děje. Náhle jsem nemohl dýchat a ovládat své pohyby. Padl jsem na zem a spousta noh po mě šlapal, přeráželi mi kosti a ničili orgány. Myslel jsem jen na to co jsem v téhle válce udělal a za co mi ten výcvik stál. Krev se ze mě valila proudem a před očima se mi udělalo černo.
Pak jsem zemřel.
No a teď sem tady a vyprávím vám tu. Vy jste andělé, že ano? Dovedete mě ke Světlu a stanu se jeho součástí? Budu za své skutky Osvícen?"
Ty bytosti je jen rozesmáli.
"Kdo řekl že jsme andělé? Kdo řekl že splyneš se Světlem? Temnota čeká Harvey Jordane."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vallie Vallie | Web | 16. února 2007 v 18:44 | Reagovat

Dám si tě do spřátelených blogů. Tahleta povídka je dost dobrá... jen tak dál:)

2 Leia Leia | Web | 18. února 2007 v 9:00 | Reagovat

koukám, že do toho spřátelování ses pustil hromadně =) Už tě v spřátelených mám ;)

3 Cleoppatre Cleoppatre | Web | 18. února 2007 v 10:48 | Reagovat

a spřátelil by ses i se mnou?

4 Cleoppatre Cleoppatre | Web | 18. února 2007 v 10:58 | Reagovat

Todle je.... úžasné!! Moc zábavné a přitom hlavní hrdina zemře-tak to má být!! Je to příjemná vsuvka do těch klasických fantasy, které jsou brány a psány velmi vážně(ty píšu i já)!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama