Děravá paměť

19. února 2007 v 9:04 | Jakub Jezdinský |  Povídky
Fred se s trhnutím probudil ze snu. Přerývavě dýchal a ještě s hrůzou si stíral pot z čela. Chtěl se posadit, ale celé tělo měl v jednom ohni a nemohl se pohnout. Podíval se vedle sebe, kde by měla ležet jeho žena. Postel vedle něj byla však prázdná. Fred si rozostřeným zrakem prohlédl ruce a zbytek těla kam dohlédl. Byl celý rudý a svraštělý, jako by před chvílí vylezl z vroucí vody. Zoufale se snažil něco udělat, ale nemohl ani zakřičet. Zoufale vydechoval a těkal očima po místnost. "Co se to děje, co se stalo, kde je moje žena, já umírám," myšlenky mu vířili hlavou při nekonečném čekání. Ale ať dělal co mohl, ničím si nedokázal vysvětlit jeho stav. "Možná jsem chytil nějakou nemoc, nebo snědl něco špatného, nebo vypil. Byl jsem včera v hospodě? U Světla, já nevím. A kde je moje žena? Já…nevím…možná odjela k matce a já zapomněl…co jsem dělal včera? U Světla, u Světla…já nevím. Pomůže mi někdo? Pomoc, pomoc, já…počkat…přestává to." Fredovi se najednou dýchalo lépe a dokonce zvedl hlavu a podíval se na své rudé tělo, pohnul rukama a celý se osahal. Vypadal v pořádku. S námahou se posadil a zabořil hlavu do rukou. "Co se děje? Proč si nic nepamatuji? Kde je moje žena? Co jsem dělal včera?" Postavil se a vrávoravě doklopýtal k míse s vodou. Vypadal ztrhaně, pod očima měl černé kruhy a pusu oblepenou slinami. Opláchl se a chtěl se navléci do oblečení. Bylo ale celé špinavé a někde potrhané. Vystrašeně ho zahodil a oblékl si čisté věci. Už jistějším krokem došel ke spíži a na jeden zátah do sebe otočil půlku láhve vína. Zakousl se do bochníku chleba a snažil se srovnat si myšlenky co mu vířili v hlavě. "Proč nic nevím, kde je? Kde jsem byl? Co se děje? Počkat, přemýšlej, no tak, co dělám každý den. Jdu do práce, potom zajdu na trh a domů, potom do hospody a zase domů. Musím zjistit co se stalo. Půjdu do práce." Vykročil z domu a zamkl za sebou dveře. "Kruci, ti psi mi zase poškrábali dveře. Však já jim ukážu." Po cestě ho zdravili lidé, které vůbec neznal a Fred se jen zmateně rozhlížel. Kde pracuje si však pamatoval. Kovárna na Hlavní ulici. Jen vstoupil dovnitř, mezi klepáním kladiv o kov, na něj křikl hlas: "Zase deš pozdě! Co si myslíš?!" Fred došel před rozpálenou výheň až k mistrovi. "Omlouvám se pane mistr, není mi vůbec dobře, potřeboval bych volno."
"To teda jo! Vypadáš strašně už celej tejden! Dneska máme málo práce, to zvládnu, běž se domů vyležet, ať se o tebe panička postará. Čekám tě zejtra. Teď běž ať to eště nechytnu!"
"Děkuji vám, pane mistr. Tak zítra." Mistr něco zabručel a věnoval se dál práci. Fred mu byl vděčný a šel se tedy podívat na trh. Rozhlížel se tam několik hodin jestli nepotká někoho známého. Marně. Na nikoho si nevzpomínal. Šel tedy do hospody. "No nazdar, Frede. Dlouho si tu nebyl." pozdravil ho bodře hostinský.
"Dlouho?" zeptal se Fred.
"No, týden, to je tvůj rekord. A dneska si tu nějak brzy. Vždyť jsou tři hodiny."
"Volno v práci, nalej mi jako obvykle." Fred se snažil jednat, jako by věděl co dělá. Ačkoli si na toho muže a ani na to co pije nevzpomínal. Dostal korbel piva a lačně si z něj loknul.
"Tak kde jsi byl? Bez tebe to nebyla taková zábava, i chlapi to říkaly. Nevypadáš nejlíp."
Fred se co nejrychleji snažil něco vymyslet. "Ale, byl jsem u strýce, v Hlavním městě, byl nemocný a potřeboval pomoc, asi sem to od něj chytil. Ale není to nic vážného."
"To jsem rád, Frede, jak se má žena? Taky se tu dlouho neukázala."
"Ona, totiž ještě zůstala u toho strýce."
"Aha, to jo, vždyť je taková laskavá. Každý večer tě musí tahat domů." A hostinský se hlasitě rozchechtal. Fred se taky rozesmál a snažil se aby to neznělo příliš falešně.
Dal si ještě pár piv na sekeru a pak šel zpátky domů. Začalo se pomalu stmívat, takže v té hospodě pár hodin strávil. Fred si řekl, že by bylo dobré zkrátit si cestu přes park. Byl liduprázdný a zahalený ve tmě vypadal strašidelně. Fred se lehce bázlivě rozhlížel a přidal do kroku, i když věděl že město je bezpečné. Náhle si všiml že zpoza jednoho keře vyčuhuje nějaká bílá látka. Fred se zastavil a snažil se překonat svůj strach. Nakonec se pomalým krokem vydal ke keři a vnímal sebemenší zvuky. Došel až ke keři a hrůzou se mu zastavilo srdce. Látka byla celá zkrvavená a o kus dále leželo něco co bývalo kdysi člověkem. Teď to však bylo roztrhané na kusy a cáry masa se válely všude okolo. Fred chtěl křičet hrůzou, ale nevydal ze sebe ani hlásku. Park náhle osvítilo měsíční světlo. Fred viděl mrtvolu v celé své nechutné kráse. A Fred chtěl řvát ještě víc. Byla to totiž jeho žena. Už se chtěl rozeběhnout pryč, ale náhlá bolest ho srazila na zem. Něco, jako by na něm rvalo kůži. Oblečení se na něm trhalo a Fred konečně řval. Ale bolestí. Pohlédl na své ruce. Nehty se mu prodlužovali a špičatěli, kůže na něm praskala a z trhlin mu rostli černé chlupy. Náhle viděl daleko lépe a cítil každičký zápach v okolí. Cítil jak mu rostou čelisti a další zuby "Světlo mě chraň, já…já jsem…!" Byla tom poslední věc, na kterou pomyslel. Pak už v něm převládali pouze zvířecí pudy, po čtyřech došel ke své ženě a kus si z ní utrhl a začal žvýkat. Citlivý sluch ho upozornil na blížící se kroky. Byly to dvě malé děti. Fred zavrčel a rozeběhl se naproti nim.
Fred se probudil ve své posteli a celé tělo měl jako v ohni. Chvíli rychle dýchal a zíral do stropu. Pak pohlédl na místo, kde by měla ležet jeho žena, bylo prázdné. "U Světla, co se to děje, proč se nemůžu ani hnout, co se stalo? Něco jsem chytil? Nebo něco špatného snědl? U Světla…já nic nevím, nic si nepamatuju. A kde je moje žena?" Fred ležel na posteli a zoufale si snažil vzpomenout.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Roman Roman | E-mail | 21. března 2007 v 17:47 | Reagovat

Jako co na tomhle fakt žeru, že hltám každý slovo... jako fakt, normálně, je to skvělá povídka!!! Celou dobu jsem čekal, v čem bude pointa a fakt super! Toť vše!

2 janulka janulka | 3. června 2007 v 12:32 | Reagovat

strašně by se mi líbilo kebi to bylo zfilmované ty povídky sou všecky suuuuuuuuper

3 Karan Karan | E-mail | 4. července 2007 v 15:27 | Reagovat

:o jednoznačne Tvoja najlepšia

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama