Léčebna

9. března 2007 v 22:24 | Jakub Jezdinský |  Povídky
"Je to už několik měsíců, otče. Naši dcerku přejel kůň a chuděra zemřela. A mého manžela to naprosto zdrtilo, mě samozřejmě taky, ale on naprosto nic nedělá. Jen sedí, skoro nejí a na záchod taky nedojde. Opravdu, jen tak sedí a občas něco mručí. Bojím se, že se dočista pomátl. To, že sem došel považuji za zázrak." Kněz se na tu ženu soucitně podíval. "Vím o čem mluvíte, spousta lidí se po těžké ztrátě uzavře do sebe a potřebují naši pomoc, aby se z toho dostali zase ven. Několik takových…ehm, případů, jsme tu už měli a znám vynikající místo, kde pomohli už i horším. Ehm, jak že se to jmenujete?"
"Já jsem Vilma Cornerová z Sacudu a můj muž se jmenuje Walker Corner. Nechala jsem ho sedět támhle na lavičce. Prosím otče, pomozte mu. Světlo mu snad vrátí rozum."
"Jestli to bude tak nutné, mohu ho odvést do léčebny už nyní. Nejdříve ale potřebuji aby jste o něm napsala pár věcí, abychom měli při léčbě z čeho vycházet."
"Ano, samozřejmě, udělám všechno co bude třeba."
Paní Cornerová se v slzách rozloučila s manželem, který snad ani nevnímal, že tam je. Kněz si ho důkladně prohlédl, kvůli možnému působení démonů a když nenašel nic podezřelého, naložil ho s námahou na bryčku a vydal se s ním na cestu do Léčebny v Sacudu. Byla to velká budova, podobná Chrámu Světla a měla spoustu oddělení. Kněz Walkera odvedl do největšího s názvem Duševní poruchy. Dlouze o něm hovořil s ostatními mnichy, co to tu měli na starosti. Pak přišel a jen ho poplácal po zádech a zase odjel. Jeden tlustý mnich Pomohl Walkerovi vsát a dovedl ho do velké kamenné místnosti plné stolů, kolem nichž seděli nejrůznější osoby. Mnich ho usadil u nejbližšího a s "Dobře sem zapadneš," zase odešel. Všichni lidé v sále, kteří mohli, na něho zírali. Pak přišel jiný mnich a převlékl ho do hnědého pytlovitého oblečení a na záda mu bílou barvou napsal Walker. Po chvíli se k němu přišoural pohublý, bledý, shrbený chlapík. Neustále se hladil po mastných šedých vlasech a těkal očima sem a tam. Přisedl si k Walkerovi. "Nazdar kámo," řekl a čekal na Walkerovu reakci, ten neodpovídal, ale cizinci, jako by to nevadilo. "Moc toho nenamluvíš, co? Pro mě, za mě, mě říkají Mike, to je zkráceně Michael, ale takhle mi naposledy říkala moje máma. Jak se menuješ ty?" Opět chvíli čekal a očima těkal jako by odpočítával vteřiny. "Jak chceš, Můžu si to přečíst…W…a….l…k…e…r. Pěkný jméno, znal sem jednoho Walkera, dělal s tátou na poli než… no, už prostě nedělá. Tak pojď, přestavím tě ostatním." A neobvyklou sílou postavil Walkera na nohy a vláčel ho po místnosti. Celou dobu mu do ucha hučel. "Tohle je Karl, je na tom jako ty, akorát víc slintá. Peter, divíš se že nemá uši, co? Uřízl si je, proto, že slyšel hlasy, ale nepomohlo mu to. Támhleto je David, je slepý, ale tvrdí nám že vidí, ale zase vidí věci, co ostatní nevidí. A navíc mele nesmysly. Rose, jednou za hodinu začne ječet, protože má pocit, že ji něco drtí. Jakmile začne, přidá se k ní támhle Karl druhý a Gladis s Maxem, i když ten spíše tak hučí. Robert támhle pořád pláče a přestane jen když uvidí svoji ženu. Jonathan támhle, ten pořád jenom spí, musíme ho kontrolovat jestli není mrtvej. Bruce, teda myslím že se menuje Bruce, on totiž moc nemluví, ten pořád jenom něco čte a píše, ale zase za nim pořád choděj návštěvy a berou ho na procházky. Ten obr vedle něho je Ben, pořád jenom civí na Bruce a skoro se od něj nehne. Támhleta ženská, co na tebe tak divně kouká, to je Meredith, od ní se drž dál, jednak nikdy nezavře tu svoji hubu nevymáchanou a taky by ti mohla udělat něco ošklivého, jestli mi rozumíš, co? He, he. Támhle je koutek beznadějných, tam asi brzo příjdeš, jen tak seděj a nic nedělaj. Je po nich akorát bordel. A smrdí to u nich. Tohle je můj kámoš Erb, neumí moc mluvit a taky mu to moc nemyslí, ale je správnej. A skoro jedinej umí hrát kostky. Pojď si zahrát taky." Posadil Walkera vedle sebe a zbylou dobu se ho snažil naučit kostky.
Léčba probíhala následovně. Knězové se Walkerovi snažili připomínat jeho víru a vzpomínky na hezké chvíle. Zkoušeli na něj různá kouzla ale jejich jediným účinkem bylo pouze to že Walker mrkl. K jídlu mu dali rozmáčený chléb v mléku, který mu nalili do krku. A takhle to šlo každý den. Celý týden. Dva týdny. Měsíc. Každý den ho Mike vodil po sálu a představoval novým lidem. P měsíci by měl znát každého, ale Walker nereagoval vůbec.
Při jedné procházce toho měl už Mike dost. "Hele, já se tady o tebe celej měsíc starám, pečuju o tebe a seznamuju tě s novejma lidma. A ty co? Nic. Pořád jenom čumíš jak pařez a nic neděláš. Myslim že je čas posadit tě do koutku beznadějnejch a nechat tě tam shnít. Nic jiného si nezasloužíš. Rozumíš?" A dal Walkerovi pár facek. Ten nereagoval, jen upadl na zem. Mike ho posadil na nejbližší lavici a odešel od něj. Naproti Walkerovi seděl Bruce. Byl zakoukaný do pergamenu a mnul si čelo. Hromotluk Ben na něj zíral s posvátnou úctou.
"Tak sem se konečně dočkal." Bruce se rozhlédl kdo to promluvil. Byl to Walker.
"Kdo jsi?" zeptal se Walkera?
"Kdo jsem já se dozvíš, Bruci Garnere, ale za to já vím, kdo jsi ty. Jsi Bruce Garner, hlava zločineckého klanu, jednoho z nejmocnějších v Sacudu. A jsi chytrý, ne-li geniální. Vydávat se za narušeného člověka a schovávat se v Léčebně pro postižené. To je geniální. Nikdo by tě tady nehledal. Podplatil si kněze aby tě tu nechali? Aby si tě nevšímali? A proto si normálně chodíš ven a vyřizuješ svoje záležitosti?"
"Jak si na to přišel?" Bruce vypadal jako by viděl mrtvého.
"Udělal si velkou chybu. Dvanáctého Máje si nasedl na koně a projížděl Sacudem." Walker zaťal pěsti a mluvil velmi pevně. "Jel si ulicemi až moc rychle a nevšiml sis malé holčičky co ti vběhla do cesty. A to byla ta chyba. Zabil si ji. Rozválcoval si ji. A ujel. Ta holčička byla moje dcera, grázle. Jmenovala se Mary."
Bruce chtěl vyskočit na nohy ale Walker ho popadl za rameno a strhl zpátky. Ben Prudce Uchopil Walkera za krk a začal ho škrtit. Walkerovi se dělalo před očima černo a mlátil pěstmi naprázdno. Pak nahmatal Benovu hlavu a prudce s ní škubl. Povolení ustalo a Ben klesl na stůl. Bruce chtěl utéct ale Walker ho zase chytil. Narovnal Bena a opřel ho o zeď takže to vypadalo, že jen odpočívá. Rozhlédl se a viděl že si nikdo ničeho nevšiml.
"Tak Bruci, hledal sem tě dlouho, stálo mě to spoustu úsilí a peněz než sem tě našel. A teď sem tě našel a hádej co s tebou udělám."
"Prosím, zaplatím ti."
"Mlč. Ztrátu mojí dcery mi už nic nenahradí."
"Ale já…"
"Mlč, říkám. Jen poslouchej. Za několik vteřin ti zlomím vaz a narafičím to tak aby to vypadalo že jste se navzájem s Benem zabili. Já, duševně chorý člověk budu mimo podezření. Za několik dní se jakoby můj stav zázračně zlepší a já odejdu. Bez poskvrny. Ale to ty už budeš mrtvý. Tak co? Jaké je to vědět že za okamžik zemřeš? Lituješ svých činů?"
"Ano."
"Pozdě."
Hlasité křupnutí zaniklo v Meredithině smíchu. Walker dal Benovi ruce kolem Brucova krku a naopak. Pak si nenápadně odsedl jinam a s úšklebkem sledoval nastálou situaci. Byl zase jen duševně nemocný člověk, co jen sedí a zírá. Nikdo ho nepodezíral. A Walker Corner měl v srdci konečně klid.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Roman Roman | 21. března 2007 v 17:58 | Reagovat

Taky supeeeer! Jako ostatně vždycky..... Jen mě zajímá jedna věc, ale na to se Jezdi zeptám osobně :-P

2 janulka janulka | 3. června 2007 v 12:44 | Reagovat

Měl by sis to posobě přečíst a opravit jinak je to moc pekné

3 Amia Amia | Web | 21. listopadu 2010 v 13:01 | Reagovat

No to je geniální!   XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama