Lovili jsme draka, část 1

6. července 2007 v 16:00 | Jakub Jezdinský |  Povídky
Po dlouhé době jsem opět něco sesmolil. Skromně bych tvrdil, že to je podle mě to nejkvalitnější co jsem zatím napsal. Ale to je můj názor. Na vaše názory čekám v commentech, jako vždy. Bude to mít přibližně 3 části, které snad brzy doplním. Enjoy.
V lese, kterým prosvítaly zářivé paprsky poledního slunce, nebylo nic neobvyklého, ptáci zpívali své písně a mezi stromy probíhala divoká zvěř. Dokud tedy nezaslechli kroky skupiny lidí, která se prodírala lesním porostem. Byla to podivná skupina, a jedním z členů byl i velitel 18. roty lučištníků Armády Rákosového ostrova, Broderick Todd. Rozhlížel se po okolí a pobrukoval si:
Už pátý den na cestě pokračujeme,
K cíli ani o krok blíž,
Tichým lesem vykračujeme,
Nestvůru skolit, víš,
Družina plná hrdinů…
Skupina se zastavila na prosluněné louce a Broderick hledal v paměti něco co by se rýmovalo na hrdinů, zatím ho nic kloudného nenapadlo.
"Tady si na chvíli odpočineme." Ozvalo se zpředu a všichni vděčně poslechly. K Broderickovi přispěchal nějaký muž s dlouhou rezavou kšticí. Postavil se do pozoru a zasalutoval. "Rozkazy?"
"Řekni mužstvu ať si odpočinou, za chvíli půjdeme dál." řekl Broderick. Sám s radostí padnul do trávy a nechal slunce vyhřívat jeho bledou pokožku. Broderick Todd byl střední postavy, vysoký asi metr sedmdesát, byl hubenější díky stresu, kterému musel denně čelit. Na hlavě mu zářila pleška a v levém uchu náušnice. Posadil se a pohlédl na své muže, kteří bezstarostně se uvelebovali na louce. Vůbec netuší co se jim může stát, pomyslel si a rozklepali se mu ruce, jako pokaždé, kdy zplna pocítil zodpovědnost za ty chlapce, na něž někde čekají rodiny a doufají, že jim je jejich velitel přivede zpět domů. Prokřupal si prsty a napomenul se, lučištníkovi se přece nemůžou klepat ruce. Nadechl se a jako vždy si protřel svoje levé oční víčko. To byla další jeho profesní deformace. Díky neustálému míření mu kleslo oční víčko a zářivé modré oko, koukalo jen napůl. Kdyby se to alespoň líbilo ženám, pomyslel si a dál ho masíroval.
"Pokračujeme!" ozvalo se zepředu a Broderick dal 18. rotě povel k pohybu. Ušli ale jen pár desítek metrů, než se zepředu ozvaly zvuky hádky. Už zase, pomyslel si Broderick a dal rotě povel k zastavení. Přišel k němu zase ten zrzavý muž.
"Co se děje, veliteli?"
"Co myslíš, naši stopaři se zase jednou neshodli."
"Kdo to začal tentokrát?"
"Myslím, že ten stříbrovlasý elf. Pro změnu."
Hádka utichla a družina se dala opět do pohybu.
"Dneska to bylo rychlý. Jdeme dál."
Kromě 18. roty byla družina tvořena i párem zvláštních lidí. Broderick se pousmál, když si vzpomněl na svůj rozhovor s generálem, asi před týdnem:
"Jak možná víte, kapitáne Todde. Několik vesnic v Obřím lese bylo napadeno a prakticky srovnáno se zemí. Podle těch, kteří to přežili, zastínil oblohu velký stín a z nebe začaly šlehat plameny. Vypadá to, že nám v království řádí drak, kapitáne."
"Drak? Totiž pardon, generále, ale poslední zmínky o drakovi jsou staré více než 500 let, alespoň myslím."
"Ano, ale podle popisu vše odpovídá řádění draka. A to je důvod proč sem nechal shromáždit vaši rotu, kapitáne."
"Chcete abychom šli a toho draka zabili, generále?"
"Přesně tak, vaše jednotka má pod vaším velením vynikající výsledky, abych byl upřímný, tak bych řekl, že jste nejlepší lučištníci na tomto ostrově."
"Děkuji pane, ale myslím, tedy nejsem si jistý,…podle těch pověstí jsou draci obrovští tvorové, tedy,…myslíte že to zvládne jedna rota?"
"Jste nejlepší, a nebudete sami, jakmile se rozkřiklo, že na ostrově je drak, objevilo se pár zájemců, kteří jsou ochotni přidat se k vaši misi."
"Pár zájemců?"
"Mohu vám je představit. Jsou hned za těmito dveřmi."
"To bych byl moc rád pane."
Těch zájemců bylo šest. A když teď velitel Todd a jeho rota pochodoval stmívajícím se lesem, musel přiznat že je to zvláštní skupina. Složím o nich píseň, jen co to dokončíme, pomyslel si velitel Broderick.
V čele šel vysoký elf, který se jmenoval Everil, neuměl moc po lidsku, ale podle toho co viděl, to byl skvělý stopař a lučištník, jaký Broderick nikdy nebude. Díval se na ostatní poněkud spatra, i Broderick se zachvěl, když na něj pohlédl těmi zvláštníma černýma očima, a orámovaný stříbrnými vlasy byl jeho ušlechtilý obličej přímo magický.
Za ním šla elfka, byla o něco menší než elf ale stejně větší než Broderick, na slunci se jí leskly zlaté vlasy a byla neuvěřitelně krásná. Je těžké z ní spustit oči, připustil Todd. A když něj obrátila své zelené oči, jako by byl nahý. Podle všeho to byla také vynikající lučištnice, uměla lidsky, ale moc toho nenamluvila. Dokonce ani její jméno nevěděl přesně. Ale znělo nějak jako Naralean.
Pak tu byl Devlin Sherman. Čaroděj. Typický zástupce svého řádu. To on se neustále hádal s Everilem. Broderick si říkal, že se mělo na začátku dohodnout, kdo bude vůdce, protože se tu sešlo příliš mnoho kohoutů v jednom kurníku. Devlin byl přesný opak Everila co se týče vzhledu, byl shrbený, kulhal a celý je posetý jizvami a jizvičkami. Těžko říct, jestli to je magií, nebo fyzickým vytížením, ale jeho kudrnaté hnědé vlasy už jsou notně protkány bílými proužky, takže nevypadá na 40, jak tvrdí. Podle všeho, co zatím Broderick viděl ovládal vodní magii, protože uhasil ohniště malým deštěm, a když chtěly projít přes řeku, tak jim prostě zastavil proud řeky a udělal jim cestičku. Velmi působivé.
Druhým čarodějem, který je doprovázel byl Gavin Atkinson. A opět mezi ním a prvním čarodějem nemohl být větší rozdíl, Gavin nesl své tělo vzpřímeně a hrdě, byl velmi šarmantní a jeho elegance se mohla rovnat elfům. Vypadal na 15 ale podle všeho mu bylo 21, pohledný, ušlechtilý obličej podtrhovali hluboké černé oči. Jeho vlasy byli černé jak havraní peří Byl hovorný a vtipný, a nebylo divu že si získal pozornost všech dam ve výpravě. Broderick to ještě neviděl, ale Gavin tvrdil že ovládá magii blesků.
Další dámou ve výpravě byla kapitán Lena Hamiltonová. Byla, jak se Broderick dozvěděl před misí, Světlonoška, člen tajného řádu bojovníků proti zlu, kteří kombinovali znalosti bojovníků, mágů a knězů v unikátní kombinaci. Kapitán Hamiltonová se pohybovala věkem kolem čtyřicítky, byla menší postavy, statná, ne-li svalnatá, blonďaté vlasy měla stažené do copu, nedalo by se říci že byla hezká, ale co ztrácela na kráse to doháněla na síle a kuráži. Todd ji neviděl jinak než v brnění a dvěma očarovanými meči na zádech. Jak říkala, očarovala si je sama. Ačkoliv se to snažila nedat najevo, Broderick viděl jak neustále pokukuje po Gavinovi, a bylo mu jasné pro koho má slabost.
A posledním členem byla kněžka Světla Mona Harrisonová. Podle Brodericka jedna z nejhezčích žen v království. Mohlo jí být něco kolem 30, ale ona moc nemluvila a tak toho o ní moc nevěděl. Jen, že je vysoká asi metr sedmdesát, má pevné držení těla, hnědé vlasy spletené do copu, oválný obličej s kulatým čelem, modré oči jako oceán, a že i to kněžské roucho, jenž nedává příliš vyniknout ženské postavě, jí náramně slušelo.
A pak tu byl samozřejmě ten muž se zrzavými vlasy. Jmenoval se Jim Pratt a sloužil jako kapitán u 18. roty. Jsou s Broderickem přátelé od jedné hospodské rvačky, kterou Jim vyprovokoval, a sám při ni přišel o dva přední zuby. Byl to pruďas ale vcelku správný člověk.
"Za pár hodin budeme ve vesnici." řekl Devlin a zlostným pohledem si změřil elfa.
"A můžete mi vysvětlit proč nejdeme po normální cestě, ale prosekáváme se lesem?" ozval se Broderick
"Elfové to tak považují za lepší, pane veliteli." Odpověděl mu Devlin a ne úplně se mu podařilo skrýt ten sarkastický tón.
"Na cestě bychom byli příliš nápadní, drak by nás ihned viděl." Ozvala se znenadání elfka, k překvapení všech.
"Odkud toho víte tolik o dracích, slečno?" řekl druhý čaroděj s obdivem. Elfka se uchechtla.
"Je to přece jasné a můj dědeček jednoho zabil."
Ostatní znalecky pokývali hlavou a dívali se na ni s novým respektem.
"A proč jste nám to neřekla dřív? Zkušenosti se můžou hodit." Zeptala se tvrdým hlasem Lena Hamiltonová.
"Neptali jste se."
Broderick se tiše zachechtal. Jsme to ale sebranka, pomyslel si a dál přemýšlel nad svými verši.
Nebyl to veselý pohled. Vesnice byla spálená takřka do základů a prakticky jediné co zůstalo, byli ochranné zdi. Na zemi ležela tlustá vrstva popela a v ní zbytky všeho možného. Družina se zastavila před tím, co zřejmě byl starostův dům ve středu vesnice. Kromě kamenných zdí z něj nic nezbylo. Broderick nasál pach spáleniny a sehnul se pro něco, v čem poznal helmu, vedle ní ještě ležela špička kopí a byl to zřejmě jediný pozůstatek lidské přítomnosti tady.
"Veliteli, muži…" Kapitán Pratt poklepal veliteli na rameno. Broderick se otočil a viděl svoji rotu v hrobovém tichu, jak se ustrašeně rozhlíží kolem sebe. Bylo to poprvé co se setkali s tím co ta věc, kterou se hodlají zabít, dokáže.
"Měl bys něco říct," pošeptal mu do ucha Jim.
"Já vím." odbyl ho jeho velitel. Do čeho ty chlapy vedu, pomyslel si a opět se mu roztřásly ruce.
"18. roto!" začal zvýšeným hlasem. "To co tady vidíte udělal drak, spálil všechno a všechny. A to samé udělal v dalších třech vesnicích. A udělá to znova pokud ho nezastavíme. Tihle lidé tady byli farmáři, dřevorubci, nedokázali se ubránit. Byla jich jen hrstka a drak je překvapil. Ale my jsme vojáci. Dvacet vycvičených lukostřelců. A ten drak nás nepřekvapí. My ho dostaneme. A pomstíme tady ty všechny. Slibuju!" Ke konci už skoro křičel, ale viděl že mužům stoupá nálada.
"Jó!" křikli mu v odpověď. Broderick doufal, že svůj slib dodrží.
"Pěkná řeč. Blíží se noc, budeme tábořit tady, nebo půjdeme dál?" zeptal se ho kapitán.
Broderick se otočil k elfům. Elf se rozhlížel po okolí a pak něco zadrmolil. Elfka to přetlumočila.
"Tady to bude nejbezpečnější." Broderick přikývl, i když se mu to moc nelíbilo. Dal mužům povely a pak všichni metli popel z toho co bývalo starostův dům a okolí. Muži přinesli nějaké dřevo a zapálili hlídkové ohně. To už padla opona noci a na nebi se rozzářil srpek měsíce. Kapitán a velitel seděli sami u jednoho z ohňů.
"Jak myslíš že to bude trvat dlouho, Brode?" zeptal se ho Jim.
"To vůbec netuším. Klidně i měsíce." odpověděl mu.
"To už bych chtěl bejt zase u dětí."
"To ti věřím. Ale musíme splnit úkol. Doufám že ten elf už ho brzo vystopuje."
"Zatím vypadá, že ví co dělá." Řekl kapitán Todd a natáhl ruce blíže k ohni.
"Kde jsi vůbec přišel o ten malíček?"
Jim se usmál, ale Broderick si všiml, že jeho černé oči zvážněly.
"Ale, vzpomínka z dětství. No nic, půjdu se vyspat. Světlo s tebou."
"I s tebou."
Kapitán odešel a Brode ještě chvíli seděl a přemýšlel. Pak si konečně lehl a broukal si melodii.
Temná noc a spálená zem,
Pach popela a dlouhý den,
Lukostřelci, čarodějové,
Rytíři a elfové,
My všichni zabít draka jdem…
"SKIRITI!"
Výkřik proťal noční ticho. Broderick se rychle posadil a zmateně se rozhlížel.
"SKŘETI!" zařval nějaký hlas, tentokrát lidsky.
A začalo peklo. Ze tmy začaly pršet šípy a okolní les vybuchl ve jekotu a řevu.
Moji muži, pomyslel si Broderick a zalila ho vlna zoufalství a vzteku. Bleskurychle si přetáhl přes hlavu kroužkovou kapuci a popadl luk a toulec s šípy. Vyběhl před dům.
"18. ROTO, KREJTE SE!" zaburácel a snažil se v té tmě něco zamířit. Zahlédl dvě malé červené zářící tečky. Oči. Pečlivě zamířil a vyslal tím směrem šíp. Tečky zhasly.
"KRUHOVÁ FORMACE, KOLEM DOMU. A KREJTE SE!"
Skřeti vidí ve tmě. To Broderick věděl. A věděl že jich nejspíše bude hodně. Ale vůbec nevěděl, co dělají tady. Ale nebyl čas přemýšlet. Červených teček ve tmě přibývalo a kolem jeho hlavy neustále svištěly černé šípy. Muž po jeho pravici zachroptěl a svezl se k zemi se šípem v krku.
"Ale ne," zanaříkal velitel a hleděl do umírajících očí svého muže. "Omlouvám se. Promiň."
Voják mu sevřel ruku, než zavřel oči a stisk povolil. Broderick setřel slzu a střílel jeden šíp za druhým. Rozhlédl se. Elfové pálili jednu střelu za druhou neuvěřitelnou rychlostí, jeden čaroděj vysílal z hole prudké prameny vody, které proděravěly oběť skrz naskrz, druhého čaroděje nikde neviděl, kněžka Světla pomáhala raněným, Světlonoška byla schovaná za stěnou a zřejmě se modlila, a její zbraně zářily. Kapitán Pratt pečlivě mířil a střílel šíp za šípem. Když si všiml, že na něj Broderick kouká, usmál se zoufalým úsměvem. Brode ho neopětoval. Šípy létaly sem a tam a skupina byla v patové situaci. Řev nepřátel se stupňoval. Náhle ze tmy vyrazily desítky skřetů, se zbraněmi v rukou.
"PALTE, AŤ SE NEDOSTANOU K NÁM. DRŽTE SE." V Broderickově hlase už zněla stopa zoufalství. Běžící skřeti padali pod zásahy šípů ale přibližovali se blíž a blíž. Navíc rozvířili všechen popel a Broderick už viděl skutečně jen na pár metrů. Pak zasáhla kapitán Hamiltonová. Vyběhla do tmy a bylo vidět jen záření jejich dvou mečů a slyšet sténání skřetů.
Běhala dokola a několik vln útočníků rozprášila. Udýchaná, celá černá a na několika místech zraněná přiběhla zpátky.
"Jsou jich ještě celé desítky. Mají vaši muži vůbec meče? Veliteli?"
"Jo. Dobrá práce."
"Jen dělám co umím. Dělejte to i vy a možná přežijeme!"
A znovu vyběhla do tmy.
Stále nepřítele zasypávali střelami, ale Broderick pozoroval jak mu dochází munice. A nepřátelé byli blíž a blíž. Když zasáhl skřeta asi jen metr před sebou, tasil meč a zařval:
"MEČE! DRŽTE FORMACI A NEPOUTĚJTE SI JE ZA ZÁDA! ZA KRÁLE A OSTROV!"
Další vlna skřetů se na ně natlačila. Broderick odrážel nátlak a jeho meč byl už celý černý od skřetí krve. Ale nepřátel neubývalo. Kapitán Hamiltonová posílila řady obránců a zdatně zaplňovala mezery po zraněných a padlých. A těch, jak si Broderick uvědomil žalostně přibývalo. Musejí nějak zvrátit průběh bitvy, nebo to nezvládnou. A vypadalo to že takhle nepřemýšlel sám.
"K ZEMI!" zařval Devlin.
"VOJÁCI K ZEMI!" opakoval po něm Broderick.
Plácnul sebou k zemi, a sledoval jak nad ním vytryskl gejzír vody, kapky se řítily rychlostí větru a proděravěly všechno v okruhu deseti metrů. Broderick se postavil a sledoval kolik nepřátel ubylo. Devlin teď seděl na zemi a zhluboka oddychoval. Zřejmě byl k smrti vyčerpaný. Ale dostal je z největší nouze. Na chvíli. Skřeti se opět natlačili na obránce a vypadalo to že jejich počty nějak neprořídly. A tehdy si to Broderick uvědomil. Zemřou tady. Všichni. Zklamal jako velitel. Žádný jeho muž se nevrátí domů. Všichni zemřou. Teď šlo jen o to, jak. Rozhlédl se po svých mužích, bojujících zoufale o život. Pousmál se. Jsou to skvělí muži, pomyslel si.
"VOJÁCI! NIC HORŠÍHO UŽ NÁS NEČEKÁ. JEN SVĚTLO, A VĚČNÝ MÍR. TAK JIM TO NANDEJTE!" Zasmál se a všichni kolem něj taky. Sekali do nepřátel a odráželi jejich rány. A síly jim docházeli.
Oslepující zář osvítila celou vesnici. Pronikla i zvířeným popelem. Skřeti si zakrývali oči a z jejich masa se začalo kouřit. Začali řvát bolestí. Broderick se otočil a hledal zdroj té záře. Vycházel z obrovské koule světla, kterou nad hlavou držela Mona Harrisonová, kněžka Světla.
"Světlo,"zašeptal Broderick a užasle si kryl oči. Skřeti ječeli a obrátili se na ústup.
Takže my přežijeme, pomyslel si a pousmál se. Prudká rána do spánku ho však složila k zemi. Tedy aspoň moji muži, doplnil, než se mu před očima udělalo černo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mishasy mishasy | Web | 11. července 2007 v 15:15 | Reagovat

to sem teda zvědavá, jak to dopadne... =o)

2 Jezďa Jezďa | E-mail | Web | 11. července 2007 v 18:58 | Reagovat

to já taky...

3 Ewilan Ewilan | Web | 11. července 2007 v 22:50 | Reagovat

tedaaa! takhle to useknout! to je napinavy! honem napis pokracko;-)) jinak super blogiis a naaaaaaaadhreny povidky! pises krasne....ehm a nechces spratelit?:-D

4 Aslan Aslan | Web | 20. července 2007 v 9:28 | Reagovat

paráda :-) nespřátelíš blogy ?

5 mishasy mishasy | Web | 25. července 2007 v 10:45 | Reagovat

mě se to taky často stává, že nevim, jak to skončí =o)))

jinak proč jsem tu

pokud jsem se nespletla tak všechno nejlepší k svátku

6 Angel Angel | 14. srpna 2007 v 8:13 | Reagovat

krásný:-) je to nádherný příběh(povídka)

7 Kasined Kasined | Web | 16. srpna 2007 v 19:43 | Reagovat

Doufám, že je ten drak sežere, nebo, že ho alespoň nezabijou. Já miluju draky a jestli umře, tak budu bulet jak malý děcko..fňuk..

8 Olča Olča | 23. září 2008 v 16:25 | Reagovat

Suuuper!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama