Lovili jsme draka, část 2.5

21. září 2007 v 22:00 | Jakub Jezdinský |  Povídky
"Má hezčí tělo, než holky z nevěstince u Rosemary, v hlavním městě." poznamenal Oril.
"To byl teda kompliment." řekl Broderick, aniž by odtrhl pohled od Mony.
"Mezi váma dvěma něco je?"
"Ne, proč?"
"Ale, všimnul sem si jak se na sebe koukáte."
"Ona na mě kouká?"
"Když se na ni nekoukáš ty."
"Aha, dík."
"Takže je volná…zkusíme jestli odolá šarmu půl-elfa."
"Hej. Teď si říkal, že po mě kouká. To nemůžeš."
"Jen kouká. Když nejseš schopnej udělat nic víc, tak uvolni místo dalšímu."
"Jestli ti to nedošlo, tak jsme na válečný výpravě. Mam jiný starosti."
"Taky můžeš kdykoliv zemřít, aniž bys něco řekl."
"Šest mých mužů zemřelo. Myslim že se necítím na to, abych začal ještě lichotit kněžce."
"Ale sledovat ji nahou můžeš…"
"To je tvoje vina."
"Ale nestěžuješ si."
"Je to totiž poslední věc za posledních pár týdnů, co mi zvedla náladu."
"Nejen náladu…Tví muži nezemřeli kvůli tobě. Nemůžeš si to klást za vinu. Můžeš být rád, že proti takové přesile jich bylo jen šest."
"Ale já nejsem rád. Nebyl bych rád i kdyby to byl jen jeden."
"Má fakt krásný tělo. Měli by sme jít. Už se jde oblíknout. Počkáme ještě až vyleze z vody…tak, paráda…mizíme."
"Co? Co ty to seš za člověka, nejdřív tu mluvíš o smrti mých mužů, a teď tu básníš o jejím těle."
"Nejsem člověk. A básně nemám rád."
"Já jo. A to je ten problém. Dřív sem měl na mysli pořád nějaké verše…ale teď už nic…jen skřeti, mí muži a drak."
"Že by si prodělal nějaký vývoj, pane veliteli? Hele povíme si to potom. Támhle jsem zahlídnul srnu. Přinesu večeři." A Oril vytáhl z boty dlouhou dýku, potichu jako duch vběhl mezi stromy a zanechal Brodericka samotného, zmateného, naštvaného a lehce pobaveného.
Ale při hlídce, kterou měl společně s Monou a Gavinem, přesně od půlnoci už se nebavil vůbec. Pojídal zbytky z lahodné zvěřiny, jenž ulovil Oril a přesně věděl, že Gavin na chvíli nezavře pusu.
"Tedy, vůbec nevím kde se vzaly ty zvěsti, že draci jsou inteligentní tvorové." řekl. "Na akademii jsem je důkladně studoval a musím říct, že to není vůbec pravda. Někdo si dokonce myslí, že draci umí mluvit. Ha! Píší o tom i knihy a nevěřili by jste jak se prý prodávají. Ale každý přece ví, že draci nemluví, ani mluvit nemohou, jen řvou. A řvou proto, že jsou to tupá zvířata, mají mozek velký asi jako kůň. Žijí jen proto, aby žrali. Jsou hnaní pudy a instinkty. Ha ha. A oni si myslí, že jsou to myslící tvorové, koho taková, s prominutím, blbost mohla jen napadnout. A ještě, že si je někdo může ochočit. Nesmysl. Je známých jen pár lidí co měli draka a například na něm létaly. Všichni to byli velcí čarodějové nebo nekromanceři, či démoni, jenž si podrobili jejich mysl. Ha. Dobrovolně by žádný drak na sebe jezdce nevzal. Dřív by ho sežral. Ha. Opravdu nevím, kde se tyhle nesmysly vzaly. Totiž lidé si myslí,…"
Co si lidé myslí, už se Mona s Broderickem nikdy nedozvěděli. Gavina přerušilo náhlé zapraskání větviček a zvuk běhu. Všichni tři byli ihned v pozoru. Brode s nataženým lukem, Mona, jíž lehce zářily ruce a Gavin, co třeštil oči do tmy. Kroky se blížily a do jeskyně náhle vběhl nějaký mladík. Jeho výraz značil velké překvapení a stačil jen tlumeně vykřiknout než ho Broderick zpacifikoval. Ostatní byli ihned vzhůru a v mžiku na něj mířily napnuté luky a pár mečů. Mladík jen vyjeveně koukal, oči rozšířené hrůzou.
"Dám ti ruku z úst, když mi slíbíš, že nebudeš křičet." řekl Broderick. Mladík slabě kývnul a dál zíral na ostatní. Zejména na elfy a Orila.
"Kdo jsi a co tu děláš?" zeptal se ho zpříma Devlin. Pak mu musel dát slabou facku aby ho vůbec vnímal.
"J-jsem s-starostův syn, n-neubližuje mi."
"My ti neublížíme. Jen nám řekni co tu děláš."
"M-moje vesnice je v nebezpečí. Pomozte."
"Co to povídáš. Jaká vesnice? Drak?"
"N-ne…banditi. Ono mě unesli a chtěli za mě výkupné, jinak prý zaútočí na vesnici, ráno. Ale můj otec n-nemá peníze, nezaplatí."
"Jak to, že jsi tady?"
"J-já utekl jsem jim, a běžel sem. J-jako malý jsem si tu hrál. Chtěl jsem se tu schovat."
"Nesledovali tě:"
"N-nevím."
Broderick ukázal na několik mužů a ti vyběhli do tmy.
"P-prosím, pomozte nám. Zabijí nás všechny."
"Jak je tvoje vesnice daleko?"
"Moc ne…kolem deseti kilometrů. Pomožte."
Devlin se podíval na Brodericka. Ten zuřivě přemýšlel. Nemohou přece nechat vyplenit vesnici bandity. Ale nenechá ani jednoho svého muže zemřít.
"Kolik jich je, těch banditů?"
"Kolem třicítky."
"Devline, " řekl Broderick, "já, ani mí muži, do toho nepůjdeme bez pořádného plánu."
"Kdy mají zaútočit, chlapče."
"Za rozbřesku."
"Pomůžeme vám, ale musíš nám říct všechno co víš. O vesnici, o banditech."
Mladík přikývl, zatvářil se odhodlaně a řekl jim všechno.
S prvními paprsky slunce na obloze se před branou vesnice Jedlová ves zastavil otrhaný muž na koni a začal bušit těžkým kladivem do brány.
"Jsme tady! Otevřete bránu a vydejte nám všechno zlato a cennosti!" Když mu nikdo neodpovídal, silně písknul a z blízkého lesa vyšlo na dva tucty dalších, otrhaných a špinavých mužů, kteří nesli něco co vypadalo jako provizorní beranidlo.
"Ty smradi neotevíraj. Tak si otevřem sami." Muži se rozeběhli k bráně a beranidlo s praskotem dřeva uhodilo do brány. Ve stejnou chvíli kůň velitele banditů padl v křeči na zem. Velitel se sebral ze země a vztekle zařval. Nechápal co se děje. Pak si ale všiml šípu v koňském hrdle. Nechápavě se rozhlédl. Sprška šípů dopadla těsně vedle něho a jeho mužů. Ačkoli byl velitel prostý muž, bývalý dřevorubec, co se vzbouřil proti koruně a až na válku, již absolvoval jako obyčejný pěšák, neměl žádné vojenské zkušenost. Nenařídil svým mužům, ať se stáhnou do obranné formace, nebo prorazí rychle pryč. Ale to, že jsou v průšvihu poznal ihned. Nad branou se objevilo několik hlav ve vojenských helmách a mířilo na ně luky. Kolem nich v lese panoval značný ruch, a velitel usoudil, že jsou obklíčení. Nachytali je. Mezi stromy se objevil muž v uniformě královské armády a se znakem velitele. Jak se vycházející slunce odráželo od jeho plešaté hlavy působilo směšně, ale velitel banditů se ani trochu nesmál, protože na něj mířil lukem.
"Jsem Velitel 18. roty lučištníků Armády Rákosového ostrova. Právě na vás míří něco přes šedesát luků a to nemluvím o dvacítce kouzelníků." Jako na potvrzenou se ve stínu stromů začalo blýskat jako při bouřce.
"Okamžitě složte zbraně a budete ušetřeni. Jinak vás bez milosti pozabíjíme."
"Zabijete nás ihned jak odhodíme zbraně!" zařval velitel banditů.
"Ne! Budete spravedlivě souzeni a potrestáni. Podle zákona!" odpověděl mu Broderick.
"Já znám ty vaše zákony! Raději smrt! DO BOJE CHLA…"
Toho se Broderick bál, jakmile velitel banditů zvedl kladivo, prostřelil mu krk šípem a ten jen padl s chroptěním na zem. O těch pár banditů, co šli po velitelově příkladu se postarali jiní lučištníci. Zbytek rozumně zahodil zbraně a dal ruce vzhůru.
"Spoutejte je." řekl Broderick.
Otevřeli se brány vesnice a vojáci za pomoci vesničanů odvedli bandity do sklepení radnice, kde je pevně svázali a nechali čekat na soud.
Starosta se radostně objímal se synem a chválil Brodericka.
"Ta vaše lest vyšla náramně. Opravdu si mysleli, že je vás víc a vzdali se. Toho jejich velitele jsem znal, pane Brodericku, nebyla ho škoda, byl to hrubián, a když umlátil svoji ženu, tak radši utekl z vesnice."
"Byl bych radši, kdyby nedošlo k žádné smrti, pane starosto. Teď vás požádám o nějaké jídlo a vodu pro moji družinu, chvíli se zdržíme a potom půjdeme dál."
"Ale jistě, s velkou radostí, mohu vám uspořádat i oslavu."
"To nebude nutné. Máme naspěch."
Starosta se radostně uklonil a odběhl shánět věci. Broderick se obrátil k družině a chtěl je pochválit. Ale všiml si Orilova zamračeného výrazu, zdálo se, že něčemu pečlivě naslouchá. Pak se naráz zatvářil vystrašeně. Broderick věděl proč. Jeho noční můra se dostala ze snů. Obloha se zatáhla a celou vesnici zakryl černý stín.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mishasy mishasy | Web | 6. října 2007 v 15:52 | Reagovat

tohle ti narušuje kontinuitu příběhu víc, než to omezení na 20 000 znaků... =)))

jak tě znám, tak si asi na pokračování počkáme, co? škoda

2 Jezďa Jezďa | Web | 6. října 2007 v 16:14 | Reagovat

work in progress...

3 Galeana Galeana | Web | 26. října 2007 v 15:22 | Reagovat

No teda, mysle t si o dracích, že jsou tupí..To on je tupej.... Kéž by ho ten drak sežral :-!..

Jdu dál a moooc se těšim...

4 Formiant Formiant | 27. října 2007 v 14:35 | Reagovat

To je ale haluz... Máš bujnou fantazii

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama