Lovili jsme draka, část 2,75

20. října 2007 v 21:35 | Jakub Jezdinský |  Povídky
Poslední část výpravy za drakem. Děkuji všem, co dočetli až sem. Tohle se se mnou táhlo už dlouho, měl jsem chuť všechy pozabíjet, ale zemře drak, nebo družina selže? Konečný výsledek se dozvíte na následujících řádcích. Enjoy.
Malý chlapec s brekem běžel po pěšině k domu. Tiskl si pravou ruku v podpaždí a volal mámu. Dveře otevřela žena se starostlivým výrazem. Chlapec jí vběhl rovnou do náruče a plačtivě jí vyprávěl co se stalo. Ukázal jí spálené prsty.
"No tak, neboj," odpověděla mu, "dám ti na to heřmánkovou mast a za chvíli to přestane pálit. A alespoň tě to naučí nehrát si s ohněm, Brodericku."
Broderick nevěděl, proč si vzpomněl zrovna na tenhle zážitek z minulosti, když kolem něj zuřilo peklo.
Drak zaútočil. Pokud to tedy byl drak. Všichni viděli jen černý stín. A plameny. Jeden dům lehl na popel za několik vteřin a Broderick mohl jen doufat, že nikdo nebyl vevnitř. Vesničané ječely a panicky běhaly po vesnici. Jedna skupinka se snažila utéct přes náves, ale zakryl je černý stín a všichni zmizeli. Až na jejich ukousnuté nohy. Broderick křičel na své muže a snažil se je nějak zorganizovat. Všichni dělali co mohli, ale strach je téměř přikoval na místo. Elfové duchaplně stříleli jeden šíp za druhým. Ty však padaly zlámané k zemi. Drakova kůže byla příliš tvrdá. Broderick zaslechl hvízdnutí. Byl to Oril. Ukázal si na oči a pak na draka. Brode pochopil, oči byly drakova slabina. Zařval to na muže. Plameny už halily půlku vesnice. A černý stín se stále vrhal dolů a lovil. Broderick počítal a chyběli mu dva muži. Zatím. Blesk zasáhl draka do křídla. To ho však jen vyvedlo na chvíli z rovnováhy. Broderick viděl jak se Gavin zamračil nad výsledkem svého kouzla a spěšně zmizel, když místo, na kterém stál pohltily plameny. Broderick už vyplýtval spoustu šípů. Marně. Drak stále létal a ničil.
"Nalákej nám ho! Středem návsi, směrem k radnici! Oslepíme ho!" Naralean křičela a ukazovala na střed vesnice. Broderick přikývl. Udělal by cokoliv, jen aby ho už zastavil.
"Tohle ti pomůže." Řekl Devlin a očaroval mu šíp vodním kozlem. Pak se opět dal do hašení ohně a občasné střele po netvorovi. Broderick spatřil Everila, jak na něj mává. Vše bylo připraveno. Velitel počkal až zahlédne létající stín a pak se s řevem rozeběhl středem návsi. Zastavil se jen aby zamířil a přenou střelou zasáhl draka vodním šípem do mordy. Ozvalo se vzteklé zavrčení a Broderick cítil, jak ho dvě velké žluté oči nenávistivě pozorují.
"Blbej plán!" zakřičel a rozeběhnul se k radnici. Nemusel se ani otáčet, cítil drakovu přítomnost přesně za sebou. Ucítil strašný žár a přidal do kroku. Radnice se blížila. Broderick neměl moc možností. Zahlédl odlesk vodní hladiny. Jezírko. Minul roh radnice a šipkou do něj skočil. Zabořil se půl metru do bahna, ale to nebyl ten největší problém. Voda byla náhle naprosto vařící. On si mě tady uvaří, pomyslel si Broderick a hrabal se z bahna. Vynořil se nad hladinu a spatřil draka svíjejícího se bolestí. Z jednoho oka mu trčel šíp a za moment i z druhého. Pak druhý i třetí, než se drak zvednul od země a s nenávistným řvaním spálil vše co bylo v dosahu. Pak několikrát mávl křídly a odlétl.
Vesnice byla naprosto v troskách. Domy dohořívaly a pozůstalí oplakávali mrtvé. Byl to bezútěšný pohled. Broderick stál u hrobů svých dvou mužů. Proklínal se, že zemřeli další, a proklínal se, když si pomyslel, že je rád že jen dva. Nechtěl aby zemřel ani jeden. Dělal všechno proto aby nezemřel ani jeden. Neuspěl. Bandity sice přelstili úspěšně, ale drak je překvapil. Stejně jako tehdy skřeti. Spatřil jak Devlin hasí zbylé ohně a Mona léčí kde může, i když vypadala k smrti vyčerpaná. Zbytek roty pomáhal se škodami a další byli na hlídce.
"Půlka vesnice je vyhlazena." Gavin to řekl klidným, vyrovnaným hlasem, jako by mu oznamoval, že za půl hodiny je oběd. Broderick na něj pohlédl. Všechny ty zvěrstva a umírání z nich udělali jiné lidi.
"Nevrátí se, Gavine?"
"Nemyslím, zranění má vážná, pár dní se bude skrývat než se uzdraví. Draci se léčí hodně rychle. Teď máme nejlepší šanci ho najít a zabít. A uspět."
"Kéž by. Chci to už mít za sebou."
Přikulhal k nim Devlin. Ačkoliv byl naprosto strhaný, neměl na sobě ani kapku potu.
"Další vesnice je odsud asi 30 kilometrů, kdo může balí a půjde tam. Řekněte svým mužům, ať si najdou nějaké šípy, veliteli a pak se někde opevníme. Přečkáme tu noc, protože už opravdu nemám sílu jít dneska dál. A myslím, že kněžka taky."
"Čím dříve toho draka najdeme, tím je větší pravděpodobnost, že ho dostaneme." řekl Gavin.
"To vím, ale já opravdu nemám sílu. Zítra před úsvitem vyrazíme, a budeme doufat, že se večer nezastaví na návštěvu skřeti. Já jdu spát, kdyby jste mě hledali."
Všichni vesničané během dne odešli a družina zůstala v polorozbořené vesnici sama. Utábořili se v radnici. Ve sklepení stále věznili bandity, kteří teď naříkali a prosili o jídlo. Co však bylo povzbuzující, Broderick objevil malou zbrojnici s dostatečnou zásobou munice. Všichni měli dostatek šípů. Byli připraveni. Ať už na draka, tak na skřety. Jen kněžka spala ve starostově posteli a hlasitě chrápala.
S příchodem noci všichni očekávali, jestli se objeví skřeti.
"Ta tvoje kočka chrápe jako padesátiletej notorik. Nechceš ji vyměnit?"
Broderick měl hlídku s Orilem a čekal, že se dozví něco takového, ignoroval ho. Měli poslední hlídku, za pár hodin vyrážejí na cestu.
"Odkud toho víš tolik o dracích?" zeptal se Broderick.
"Jednoho už sem zabil."
"Paráda. Tak mi tu řešíme jak ho dostat, a ty už si jednoho zabil a nic neřekneš."
"Neptali jste se."
"Dobrý. Tak, že bys už nám nějak pomohl?"
"Jo. Už sem něco vymyslel, cestou to vyrobíme. Teď bych se ještě rád prospal."
"Co? Máme hlídku, nemůžeš spát."
"Za chvíli svítá, kdyby skřeti chtěli zaútočit, tak už by to dávno udělali. A navíc hlídáš ty. Dobrou."
"Už ti někdo řekl, že seš nesnesitelnej?"
Oril něco zamumlal a zachumlal se pod deku.
Muži byli nervózní. Všichni věděli, že se blíží ke konci. A nějak nadšení z toho nebyli. Ráno se sbalili a nechali vězněným banditům nějaké jídlo. A pak, za východu slunce, vyrazili na sever. Za drakem.
A cestou poznali, že se blíží k cíly cesty. Asi deset kilometrů od vesnice našli vyhořelý les a něco co předtím vypadalo jako pastvina plná krav. Teď byla spálená a plná kostí a zbytků mršin. A jedné velké hromady trusu.
"Brodericku," řekla Naralean, "běž a šáhni do toho, ať zjistíme jestli je to čerstvé."
"Co? Proč já? Řeknu nějakému vojáku."
Ale jakmile to všichni slyšeli, ustoupili o pár kroků vzad a znechuceně ho pozorovali.
"Cože? Žádný dobrovolník? To budeme losovat? No tak, roto."
"Tak jim jdi vzorem." řekla Mona Harrisonová.
"Nejdu. Ať si to udělají elfové sami, když to chtěj."
"U Světla, vy jste bábovky." řekla Lena Hamiltonová a sundala si plátovou rukavici. S odporným mlasknutím zabořila ruku do drakova díla.. Všichni znechuceně oddechli.
"Je to už vychladlé," řekla a druhou rukou odháněla všudypřítomné mouchy.
"Výborně," řekla Naralean, "takže to je staré už několik dní. Pokračujeme k severu, draci si rádi vybírají vyvýšená místa. A kdyby jste byla tak laskavá, Světlonoško, a šla na konci družiny a hlídala. Děkuji. Jdeme dál."
Kapitán Hamiltonová se ironicky ušklíbla a utírala si ruku do té málo zeleně, co ještě přežilo.
Na noc se utábořili v další jeskyni co našli. Byla podstatně menší a všichni se v ní pořádně mačkali. Přesto však byli rádi, že si našli bezpečné útočiště. Byli stanoveny hlídky a kdo mohl, upadl do neklidného spánku. Broderick hlídal s Jimem Prattem. Seděli u vchodu jeskyně v naprosté tmě a šeptali si. Oba měli pocit, že je někdo pozoruje. Pocit nebezpečí.
"Jakmile zahlédneš něco podezřelého, střílej, Jime."
"Já vím, Brode."
"Já zase vím, že tam někde jsou, skoro je cítím."
"To jsem já, už týdny jsem se nemyl."
Broderick se sípavě zachechtal. "Čuně."
Šustot listí je donutil napnout tětivy. Ale byla to jen Naralean s Gavinem, co je přišli vystřídat na hlídce.
"Jaká je situace?"
"Klid, ale napětí. Řekl bych, že tam někde jsou a pozorují nás."
"Dobře. Běžte se prospat, kdyby něco, tak snad stačíme zakřičet."
"Brodericku," řekla Naralean, "zítra svoláme muže, blížíme se a ráda bych jim vysvětlila taktiku, jak kdysi draka zabil můj dědeček. Je sice trochu složitá, ale zabírá."
"Proč si nám to neřekla už dřív?"
"No, neptali jste se. Teď je pravý čas."
"Vy elfové máte nějaký problém s komunikací. Dobrou noc."
"Světlo s vámi."
Broderick měl divné sny. Běžel jako malý s popálenou rukou za matkou, ale když ji vpadnul do náruče, proměnila se nejprve ve skřeta, a poté v draka. Broderick (už dospělý) zakřičel strachy, ale drak ho nemilosrdně spolkl. Pak ho probudil výkřik.
Všichni byli v mžiku vzhůru a s připravenými zbraněmi zjišťovali co se děje. Ale bylo už ticho. Žádné ječení skřetů, řvaní draka. Nic. Jen zvuky noční přírody. Pak se ale ve vchodu objevil Gavin. Byl celý bílý a z jeho rukou kapala krev. Jeho šokovaný výraz všechny vyděsil.
"Elfka," zašeptal.
Everil se okamžitě rozeběhl ke vchodu a všichni za ním. Naralean tam ležela opřená o stěnu, s hlavou opřenou o rameno. Z těla jí trčely tři šípy. A její elfí oči, ty které vždy zářily tím zvláštním světlem životy, nyní byly vyhaslé a chladné jako led. Everil jí jemně setřel krev z úst a zavřel oči. Tiše šeptal modlitbu v elfštině. Všichni tam stáli v němé hrůze. Broderick se podíval na trčící šípy. Byly bezesporu skřetí. Everil jeden zlomil a pak se s rozhodným výrazem podíval po ostatních. Jediný Oril jako by ho pochopil a společně zmizeli ve tmě. Nikdo se je nepokusil zastavit. Elfové měli právo na svou pomstu.
Noc dále plynula klidně. Posílené hlídky střežily okolí a kněžka Světla zatím odstranila šípy z elfčina těla. Když nastal úsvit, byla již připravena k pohřbu. Everil a Oril se vrátili. Každý z nich držel několik utnutých skřetích hlav. Avšak z jejich výrazu bylo jasné, že spokojení nejsou. Vojáci narychlo vykopali hrob a pak do něj uložili Naralean zabalenou do deky. Everil zazpíval elfskou pohřební píseň a pak všichni šli dál. Byla to jen další smrt v družině a všichni už si zvykly, pomyslel si Broderick. Jsou z nás cynici, myslíme jen na to abychom sami přežili. Naštěstí jsme už u konce.
Další den putování. Nikdo moc nemluvil. Na všech byla znát nervozita a napětí. Všichni věděli, že se blíží ke konci a bylo jen na nich, jaký konec to bude. Devlin poklepal Broderickovi na rameno.
"Tady se utáboříme. Kryje nás tu tenhle masív a tady řeka. Měli by jsme se tu ubránit. Oril říkal, že vyrobí s tvými muži nějakou zbraň proti drakovi. Zbytek zatím půjde na obhlídku okolí. Vezmeme to takhle dokola a setkáme se na támhletom kopci."
"Není to nebezpečné? Půjdeme po dvojicích?"
"Dobře. Já a Everil. Ty a kněžka. Hamiltonová a Gavin. Na tom kopci za dvě hodiny."
"Hodně štěstí."
Asi hodinu poté se Broderick a Mona prodírali lesem k dané lokaci. Broderick se snažil nějak navázat konverzaci, ale zatím prohodili jen pár slov o tom, že zřejmě bude pršet. Brode toho měl dost, nejradši by se ji zeptal, co dělá po tom co tohle dokončí, v sobotu večer. Ale byla tu velká možnost, že o nikdy nedokončí.
"Poslyš, Mono. Jak je vůbec možný, že můžeš dělat ty svoje kouzla?"
"Moc Světla. A promiň nesmím o tom mluvit."
"Aha."
Mona se usmála a odstrkovala si větve jehličnanů z cesty.
"A proč máš ty holou hlavu?"
"No, v patnácti mi vypadaly všechny vlasy. Nevím proč."
"A přesně takhle je to i s mým kouzlením. Všichni někde mají tu schopnost, ale u někoho se to projeví a u někoho ne. Církev pomáhá tyhle schopnosti rozvinout."
"Chápu. Takže i já bych mohl být kněz?"
"Ty radši zůstaň dobrým lučištníkem."
"Nevím, někdy přemýšlím o změně. Usadit se, mít rodinu, vypěstovat si účes."
"To bys nejdříve musel dokončit tohle. Támhle se zvedá země, zřejmě to už bude ten kopec."
Vyšplhaly po lesnaté stráni až nahoru, kde byl pěkný výhled na okolí. Žádné známky o drakovi ani přítomnosti skřetů. Posadili se u kmene starého dubu. Blížil se večer a slunce dostávalo rudý nádech. Ze západu uslyšeli kroky. Broderick napjal tětivu a čekal kdo se objeví. Byl to Everil s Devlinem.
"Nic?"
"Nic."
Posadili se k nim a dál čekali. Dokud neuslyšeli ženský výkřik.
Všichni se okamžitě, ale obezřetně rozeběhli za hlasem. A naproti nim běžela, tedy spíš kulhala kapitán Hamiltonová. Její zbroj byla silně poškozená a vypadalo to, že nemůže hýbat levou rukou. Když je uviděla, s úlevou padla na zem. Mona jí setřela krev z obličeje a podívala se na její zranění.
"Co se stalo, kde je Gavin?"
Lena Hamiltonová vyplivla krev.
"Napadl mě."
Všichni se zarazili.
"On-on je démon."
Nevěřícně na ní koukali. Jediný Everil vypadal, jako by se mu vše vyjasnilo.
"Já, cítit z něho něco divného. Nejdříve myslet, že čarodějná aura, ale bylo to něco jiného, temnějšího. On opravdu zlý. Teď mi to dojít. On…Naralean…" Domluvil lámanou lidskou řečí a podíval se na ostatní.
"Jak to, že jsi přežila, kapitáne?"
"Něco ho vyrušilo, a tak sem toho využila a utekla."
"No jistě," řekl Devlin, "On chce ovládnout toho draka, démoni mají tu moc. U Světla, musíme ho zastavit."
"A myslím, že ty skřeti jsou taky jeho dílo." řekl Broderick a vzpomněl si na tu noc, kdy ho při skřetím útoku nikde neviděl.
"Tak to máme, u Světla, velký problém." podotkla kapitán Hamiltonová.
"Půjdeme zpátky do tábora a…" Devlin to nestačil doříct, protože se náhle otočil vítr a všichni ucítili strašný smrad. Broderick opatrně odhrnul křoví a naskytl se jim pohled na obrovskou hromadu dračího trusu.
"Jak tu to je asi dlouho?"
"U Světla, vždyť se z toho ještě kouří. Je to čerstvý."
Strašlivé dračí zařvání jim řeklo, že jsou v průšvihu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Galeana Galeana | Web | 26. října 2007 v 15:32 | Reagovat

Ouuu..no tohle... to bude švanda :D

2 Olča Olča | 23. září 2008 v 16:56 | Reagovat

Já jsem si od začátku říkala ,že je Devlin podezřelej, ale že zabil Naralean, to mě naštvalo.

3 Olča Olča | 23. září 2008 v 17:15 | Reagovat

*pardon, myslela jsem Gavina

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama