Kapitola 3 - "Vstupte do Armády."

17. listopadu 2007 v 22:14 | Jakub Jezdinský |  Horatio Hart
Horatio Hart nemohl usnout, a tak si ve svitu plamenů z ohniště otevřel jednu ze svých knih a pokoušel se číst. Ale vzhledem k tomu, že byl na útěku z domova to moc nešlo.
Bylo to až symbolické, že se rozhodl v den svých šestnáctých narozenin. Ležel si tak ve své posteli, zmožený dalším dnem coby dřevorubec, a najednou ho napadlo, že uteče. Bylo mu naprosto jasné, že ho otec nikdy nepustí. Jeho úděl měl být dřevorubectví, až nadosmrti. A s tím se Horatio nechtěl smířit. On chtěl být voják. Spravedlivý, silný, statečný, přesně jako onen důstojník na tržišti. Naznačil podobnou myšlenku otci, ale setkala se s nezdarem. Otec mu připomenul, že všichni Hartové, už téměř pět generací, žijí v Andělském Brodě a živí se jako dřevorubci. A jeho syn tuhle tradici opravdu přerušovat nebude, aspoň bude-li on naživu.
A tak Horatio dlouho vše promýšlel, a došel k závěru, že uteče. Za svým snem.
Všechny věci si předem připravil, a čekal až celý dům usne. Konečně se celým domem neslo otcovo chrápání, který chodil vždy spát jako poslední. Aby ho nikdo neslyšel jak chrápe. Horatio se potichu proplížil kolem bratra, po špičkách se odplížil do kuchyně, kde měl schovaný vak s věcmi. Vyndal z něj dopis na rozloučenou, kde vše vysvětluje. Doufal, že to otec pochopí. Pak otevřel vchodové dveře a nadechl se čerstvého, nočního vzduchu. Byl volný.
Opuštěným městem se dostal až k lesu. Tam se na chvíli zastavil. Nočním lese zněly na Horatia až moc strašidelné zvuky. Hlavou mu blýskla myšlenka na návrat do teplé, bezpečné postele. Ale párkrát se nadechl a představil si sám sebe jako rytíře, jak na tržišti zachraňuje jiné nebohé děti. Vykročil do černoty a zamířil ke své skrýši.
Kde přečkal noc.
Ráno si sbalil věci a vyrazil na cestu. Les vypadal náhle mnohem příjemněji. Cestou se zakousl do jablka a promýšlel si, co udělá dál. A po pár kilometrech se dostal až k cestě. Horatio čekal, že bude plná vozů, ale byla prázdná. Ve vycházejícím slunci se táhla lesem, jako nějaký had trávou. Horatio čekal, že ho někdo sveze. Ale nikdo tu nebyl. Musel po svých.
"Že sem se na to nevykašlal." Ulevil si a vydal se na cestu.
Po několika kilometrech pěší túry konečně zaslechl klapot koňských kopyt. Okamžitě se vrhl do křoví, pro případ, že to byl otec. Ale po cestě se pomalu šoural povoz naložený prkny. Táhl ho kůň, který byl už moc starý a sotva chodil. Na kozlíku seděl seschlý stařec a vypadalo to, že klimbá.
Horatio vyskočil ze svého provizorního úkrytu. Došel k povozu a zakašlal. Stařík na oplátku zachrápal. Kůň nerušeně pokračoval v cestě a Horatio šel vedle povozu. Snažil se upoutat vozkovu pozornost.
"Ehm, promiňte pane."
Stařík něco zahuhňal, ale nevzbudil se. Horatio přidal na hlase.
"Pane?!"
Stařík sebou trhnul a rozhlídl se. Spatřil chlapce a zamračil se.
"Co je, smrkáči? Proč mě budíš? A co tady děláš?" Měl protivný hlas a zněl pěkně otráveně.
"Promiňte, že ruším, ale chtěl jsem se zeptat, jestli by jste mě kousek nesvezl?"
"Jdi do háje, mladej. Já jedu až do Křížového Dolu, pospíchám a cestující neberu."
"Já jedu do Křížového Dolu taky, Prosím, svezte mě. Nebudu vám překážet."
"Akorát bys mě otravoval, zmiz a nevotravuj."
Horatio se kousl do rtu a věděl, že toho bude litovat. Ale neměl moc na výběr.
"Zaplatím vám."
"Che, kde by takovej sopl jako ty sebral peníze? Seš mrňavej zloděj co? Táhni, než tě seřežu."
"Ne, to není pravda. Já si je vydělal. Dám vám pět zlatých, když mě svezete do Křížového Dolu."
"Deset!"
"Pět."
"Deset."
"Sedm."
"Deset."
"Osm a končím."
Vozka se posunul na kozlíku a nastavil ruku. Horatio si povzdychl a dal mu hrst mincí. Pak vylezl na povoz a sedl si vedle něho. Ihned toho zalitoval, protože stařík páchl jako měsíc mrtvý pes.
"Eh…já jsem Horatio…"
"Já sem Greg, a teď buď zticha, chci spát. Budeš řídit."
"Ale…"
"Ticho, sakra. Nebo tě vyhodim. Na křižovatce mě vzbuď."
A tichá cesta začala. Ráno přešlo do poledne a slunce je hřálo. Horatio si četl a kousal mrkev. Pousmál se, nad tím jak mu to krásně vychází.
Než začalo pršet.
Obloha se zatáhla během několika minut a déšť začal bubnovat po prknech. Vozka se probudil a s klením přes sebe přetáhl plášť. Horatio se zachumlal do své tuniky a doufal, že déšť brzy ustane. V čemž se mýlil. Nekrytý vůz zasypávaly kapky celé odpoledne. A když se začalo stmívat, byl už mladý Hart promočený skrz naskrz. Mezi padáním vody Horatio zaslechl nový klapot koní. Ohlédl se a spatřil svého otce, jak se blíží. Spěšně se sbalil.
"Neviděl jste mě." Řekl rychle Gregovi a seskočil z vozu do křoví.
Jeho otec přijel z druhé strany vozu a snad ho neviděl.
Přinutil Grega zastavit a s ustaraným výrazem spustil:
"Promiňte, neviděl jste někde jednoho chlapce? Metr šedesát, hubený, bledý, černé vlasy?"
"Pročpak, něco provedl?"
"Ne, je to můj syn, hledám ho."
"Je za to nějaká odměna?"
"Vyjel jsem narychlo, nic u sebe nemám. Ale později…"
"Ale, nikoho sem neviděl."
"Určitě?"
"Jo, teď uhněte, musím pokračovat."
Otec se zamračil a popohnal koně, ještě se otočil a odklusal pryč.
Horatio po chvíli vylezl ze křoví a dohnal odjíždějící povoz.
"Jestli chceš jet dál, tak chci dalších pět zlatejch, já totiž nerad lžu, víš?"
"Ale…no jo. Děkuji vám."
"Proč si zdrhnul?"
"Já…to není vaše věc. Prostě mě odvezte do Křížového Dolu."
"Za chvíli stavím na noc v hostinci. Pokračujeme ráno."
A opravdu, za několik minut se za zatáčkou objevila dřevěná brána a za ní několik málo budov. Greg mávl na stráže, zatímco Horatio se krčil, aby mu nikdo neviděl do tváře. Zastavili u menší kamenné budovy se stájí.
"Tohle je Luisina hospoda. Já jdu dovnitř, ty si dělej co chceš. Za svítaní pokračujeme." Greg si ještě jednou Horatia změřil a pak odešel. Z hostince přišel nějaký chlapec a odvedl koně do stáje, Hart nevěděl, co by měl dělat a tak šel za ním a předstíral, že se zajímá o koně. Uvnitř bylo příjemné teplo a z koňů, co tam už byli, stoupala pára. Do střechy bubnovaly kapky, ale uvnitř bylo sucho. Horatio počkal až chlapec odešel, a pak se zachumlal vzadu do velké hromady slámy. Myslel si, že by se majitelům nelíbilo, že tu někdo přespává a dal si záležet, aby nebyl na první pohled vidět. Dopadalo na něj teplé světlo z lucerny a pravidelné oddechování koní ho pomalu uspávalo. Myslel na svou rodinu, svého otce, který ho zoufale hledá. Na to, jak ho musel zklamat, vystrašit. A bylo mu to líto. Najednou byl strašně sám. Na seno dopadlo pár kapek slz. Horatio si otřel oči a za chvíli, přes svůj strach, usnul.
Probudili ho první paprsky slunce, jenž prosvítaly mezi prkny stáje. Horatio zamžoural a pár vteřin mu trvalo, než si uvědomil, kde vlastně je. Rychle se vymrštil na nohy a sbalil si ruksak. Všechny koně už byli pryč. Horatio vyběhl ze stáje a hledal Grega a jeho povoz, jenž samozřejmě nikde nebyl. Zeptal se pár lidí, jestli ho neviděli, ale neuspěl. Poklusem proběhl vesnicí, směrem ke Křížovému Dolu. Několik povozů už se trmácelo na cestu. A mezi nimi byl naštěstí i ten Gregův. Horatio ho doběhl a významně zakašlal.
"Jo to seš ty," řekl Greg a posunul se na kozlíku, "sem tě nikde neviděl, tak sem jel. Nasedej."
"Děkuju."
"No, jo. Řiď. Já jdu spát."
A tak uběhl další den. Horatio řídil povoz až do Křížového Dolu. Celou cestu si dával pozor, jestli nezahlédne otce. Odpoledne vyjeli z lesa a před nimi se rozprostřel pohled na Křížový Důl. Horatio ještě nikdy nebyl tak daleko a pohled na tak velké město ho pořádně překvapil. Šťouchl do Grega.
"Sme tady, no jo. Tak už zmiz z mého povozu, pospíchám."
"Děkuju za svezení."
"No jo, už nevotravuj."
"Nevíte kde jsou tady kasárny?!
"Ne."
Greg popohnal koně a nechal Horatia stát u brány.
Po několika marných pokusech, poslal jeden místní Harta na západní konec města. Stála tam mohutná dřevěná palisáda a za ní výcvikový tábor. Vojenský výcvikový tábor. Horatio chvíli zůstal stát a jen zíral. Dostal strašný strach. Z toho co ho čeká, z toho co se stalo. Ze všeho. Ale zatnul zuby a došel k velké bráně. Míjel motivační nápisy jako: "Vstupte do Armády a poznejte svět!", "Bojujte za svého Krále a Království.", "Braňte svůj Ostrov!", a podobně. Horatio se pousmál. Přesně tohle chtěl.
Zaklepal na bránu. Ze shora vykoukla hlava v helmici.
"Co chceš?" ozval se voják.
"Do Armády!"
Voják se zasmál a zavolal na někoho dole.
"Tak pojď."
Horatio se snažil netřást se. Vstoupil dovnitř na malé náměstí. Okolo byla spousta malých chatek a jedna velká kamenná budova. Všude bylo plno vojáků, někteří běhali dokola, jiní se cvičili v šermu nebo lukostřelbě. Horatio zůstal stát s otevřenou pusou. Ale nemohl si nevšimnout, jak se po něm vojáci koukají.
"Hej, ty. Běž za velitelem Prattem. Je v tý velký budově, zeptej se po něm. A dej si bacha."
Horatio přikývl a šel za velitelem. Zaklepal na dveře. Otevřel další voják.
"Co chceš?"
"Jdu za velitelem Prattem. Chci být voják."
"Jo ták. Když myslíš, pojď dál."
Odvedl ho dovnitř a zaklepal na dveře jedné místnosti. Vešel dovnitř a nechal Horatio venku. Ten slyšel přes dveře tlumené hlasy. Voják vyšel ven a pozval Harta dál.
V komnatě seděl za velkým dubovým stolem mohutný voják. Na první pohled z něj působila autorita. Byl mohutný a měl tvrdé rysy. Vypadal tak na čtyřicet.
"Já jsem velitel Pratt. A slyšel jsem, že ty chceš být voják."
"Ano pane, chci."
"Proč si myslíš, že by jsi byl dobrý voják?"
"Já…" Horatio měl strašný strach a dělal co mohl, aby se neklepal. "Já chci konat dobro, zajistit aby ve světě byla spravedlnost. Pro všechny."
"To je chvályhodné. Ale je tu jeden problém. Víš, řeknu to zpříma, ty nemáš na to, být vojákem."
Horatiem ta zpráva otřásla. Přesně tohle si totiž myslel. Celou cestu.
"P-Proč?"
"Podívej se na sebe. Ty by jsi neunesl ani meč. Neprošel by jsi ani vstupními testy."
"Já…p-projdu. Nechte m-mě to zkusit."
"To samozřejmě můžu. Ale myslím si, že je to zbytečné. Ale pojďme na to."
Za půl hodiny seděl Horatio před kasárnou, opřený o strom. Hlavu měl mezi koleny a plakal. Zklamal. A nevěděl co má dělat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Olča Olča | 23. září 2008 v 11:29 | Reagovat

Super! (Nenapadá mě teď zrovna jiné slova na pochvalu, už přestávám být originální :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama