Pro ni...

31. října 2008 v 0:01 | Jakub Jezdinský |  Povídky
Zdravím, tak jsem takhle včera nemohl usnout a tak jsem popadl noťase a asi za půl hodiny sesmolil tohle...jen tak.. napsal jsem co mě napadlo, co mi přišlo na mysl...no, výsledek je takový rozporuplný...a stejně sem potom neusnul... vy se ale bavte. Jo a moc si na tyhle časný aktualizace nezvykejte, doufám, že šlo jenom o výjimku...jinak bych taky mohl přijít o zdraví...takový kruhy pod očima sem totiž ještě neměl... tak zatim...

Vystřílel jsem do tmy několik nábojů. Bolela mě z toho ruka. Vzduch byl plný takového toho železného pachu, co se lepil na jazyk a trvá dlouho, než ho ze sebe smyjete. Myslel jsem si, že po tomhle se budu cítit lépe, připraveněji… odhodlaněji. Ale to sem se pořádně mýlil. Klepal jsem se strachy, pořád. Rozhlédl jsem se okolo. Pomalu, rozvážně. Les byl pořád prázdný. Rozklepanýma rukama jsem zajistil tu zatracenou bouchačku a schoval jí do kapsy. Z druhé jsem vytáhnul krabičku cigaret a zapálil si. Taky mi to moc nepomohlo.
"Uvědom si, proč to děláš." pomyslel jsem si a v hlavě mi naskočil obraz mé sladké Amy. Ženský, pro kterou bych udělal všechno. Což sem se taky chystal udělat.
Podíval jsem se na hodinky. Půl jedenáctý. Nejvyšší čas. Típnul jsem vajgl a nasedl do auta. Během cesty se mi to všechno v hlavě opakovalo. Medový hlas té sametové kočičky, šeptající, že mě miluje, že mě miluje nade všechno, že by nejradši byla jen se mnou, že to má jen jeden malý háček. Franka. Jejího ex. Toho zatraceného parchanta, co jí nedá na chvíli pokoj. Sleduje jí, otravuje jí, deptá jí… ničí ji. Ničí moji holčičku. Frank, ta osina v zadku. Zatracenej úchylák. Policie ho už několikrát zatkla. Chvilku si odseděl, nebo zaplatil kauci a byl zase venku. A moje Amy z toho měla nervy nadranc. Navrhnul jsem jí, že se odstěhujeme, zmizíme z města, ale ona o tom nechtěla ani slyšet. Takže tu bylo jen jedno řešení. A já bych pro tu holku udělal cokoliv…
Pamatuji si, jak otevřela šuplík a vytáhla tu bouchačku. Poznal jsem, že to myslí vážně a srdce jsem měl až někde v krku. Řekla, že patřila jejímu tátovi, zatracenýmu vojákovi, který ji z dětství udělal peklo. Možná proto měla slabost pro takový hajzly jako Frank. Zatracený otcovský komplexy. Takže jsem se divil, že si vybrala zrovna mě. Nevýraznou kancelářskou krysu. Ale když už jsem jí měl v posteli, tak jsem tohle neřešil…
Podala mi tu pistoli a se slzami na krajíčku mě poprosila:
"Zbav se ho, Bobe." A já bych pro tu holku udělal všechno. Nikdy jsem zbraň nedržel v ruce. Nevěděl jsem, jak se používá, ale bylo mi jasný, že to je zatraceně jednoduchý. Namířit a zmáčknout. Nevěděl jsem ale, jak je to těžký ve skutečnosti. Ale v tu chvíli mi to bylo jedno. Když jsem viděl ten její výraz, tak mi bylo jasný, že tohle udělám. Pro ni. A tak jsem přikývl, popadl ten kvér a vyšel do týhle temný studený noci.
Čímž jsem se dostal opět do současnosti. Přijel jsem před jeho dům. Zastavil jsem a zhasnul světla. Zapálil jsem si další cigáro. U Franka se svítilo. Za okny blikala televize, před domem parkovalo jeho auto. Byl doma, takže na tohle jsem se vymluvit nemohl. Seděl jsem v tom autě a třásl se. Kouřil jsem jednu za druhou a pozoroval ten dům. Frank každou chvíli prošel kolem oken, podívat se do ledničky, odskočit si na hajzl. Sledoval jsem ho a připomínal si, jakej je to parchant. Vykouřil jsem poslední cigaretu. Docela výkon, na to, že jsem přestal před dvěma roky. Bylo na čase. Srdce mi bylo tak rychle, že jsem myslel, že dostanu infarkt. Vylezl jsem z auta, bouchačku jsem si schoval do rukávu. Ruce se mi třásly. Nejradši bych si dal panáka na kuráž.
"Zbav se ho, Bobe." vyvstanulo mi před očima. Pro moji holčičku všechno.
Rozhlížel jsem se po ulici. Prázdno. Hodiny na kostele odbíjeli půlnoc. Přesně. Přeběhl jsem přes ulici k jeho domu a zastavil se před dveřmi. Prakticky jsem přestal vnímat.
"Děláš to pro ni," řekl jsem si nahlas a zaklepal na dveře. Najednou už jsem strach neměl, před očima jsem viděl Amy, její rozzářený výraz až zjistí, že jsem jí zbavil od toho hajzla, tu sladkou noc vášně, která bude následovat jako odměna. Ten její zářivý úsměv. Ta sladká slova vyznávající mi lásku. Nebál jsem se. Pro ni.
Otevřeli se dveře a Frank na mě výhružně civěl.
"Tohle je za Amy." řekl jsem a dal mu pěstí. Zakymácel se a já ho strčil dovnitř. Vrazil jsem mu ještě jednu a zabouchl za sebou dveře. Vrazil jsem mu další a kopal do něj, když ležel na zemi. Pro moji Amy.
Pak jsem vytáhl zbraň. Frank na mě pohlédl. Ale já tohle vidět nechtěl. Zavřel jsem oči a vypálil tři rány. Slyšel jsem zachroptění… a pak už nic. Dokázal jsem to. Pro ni.

A když už jsme u ní…
Z druhé strany pokoje jsem uslyšel kroky. Otočil jsem se. Z koupelny vyšla Amy, oblečená jen v prádle. Neměl jsem ani čas být překvapený, protože mě strašná rána zasáhla do brady. Následovaly ji další a další, až jsem nakonec ležel na zemi v kaluži krve. Nemohl jsem dýchat, nemohl jsem dělat nic.
Frank stál nade mnou a z pěstí mu kapala krev. Moje krev. Zhluboka oddechoval a vypadal, že si užívá každý okamžik. Amy, moje Amy se k němu přitulila a políbila ho.
"S těma slepejma nábojem to byl dobrej nápad." pochválil jí ještě Frank.
"Že jo, zlato. Ani se s tebou moc nepral, co?" řekla tím svým nádherným hlasem.
"To ne, seš alespoň trochu vzrušená?" zeptal se jí.
"Jsem, ale ten minule se pral teda líp." řekla.
"Každej den není posvícení." řekl Frank a plácl jí po zadku.
Pak mě chytil pod krkem a mlátil ze mě duši.

Už jsem se ani nebránil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Olča Olča | E-mail | Web | 31. října 2008 v 18:56 | Reagovat

Tak to je drsný. Co dodat. Překvapivý konec jako vždy, to u tebe moc oceňuju. Jo, udělala jsem si blog, jestli se ti bude chtít, tak se tam mrkni. Ještě tam nemam žádnou svojí povídku, to přijde až později, až na ten blog bude někdo chodit :)

2 Auril Auril | Web | 17. listopadu 2008 v 17:53 | Reagovat

Tak, po hooozně dlouhé době jsem se zastavila na tvém blogu... no jo, pořád píšeš výborně :) Budu muset přečíst vše nové co tu máš. Jo a dovolíš mi jednu otázečku - ráda bych si tě dala do oblíbených, neva?

3 Jezďa Jezďa | Web | 17. listopadu 2008 v 20:19 | Reagovat

jo, v poho... :)

4 Jezďa Jezďa | Web | 17. listopadu 2008 v 20:19 | Reagovat

jo, v poho... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama